Kristus skutečně vstal z mrtvých!

Resuscitaci známe. Ale se skutečným vzkříšením z mrtvých nemáme žádnou přímou zkušenost.

z knihy Apoštol Pavel s Alešem Opatrným , vydal(o): KNA

Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra. 1 Kor 15,12–14

Resuscitaci známe. Ale se skutečným vzkříšením z mrtvých nemáme žádnou přímou zkušenost. Představy oživení zakletých či zabitých princů z pohádek nám také nepomohou. A tak podobně jako v době apoštola Pavla je i dnes řada křesťanů spíše nakloněna mínění, že „vzkříšení z mrtvých není“. Jsou ochotni vidět ve zvěsti o Ježíšově vzkříšení jen jakýsi průmět lidského snu o nesmrtelnosti nebo poetické vyjádření skutečnosti, že obsah Ježíšova kázání je stále živý a má procházet dějinami dál. Nemusíme se na ně hned zlobit. Spíš by bylo třeba jim (nebo nám samotným!) pomoci k lepšímu poznání toho, co je vlastně život a kým je člověk. Ačkoliv se zdá, že moderní člověk vidí sebe sama velmi vysoko, jako suverénního a nikomu nepodléhajícího pána, je tomu ve skutečnosti mnohdy naopak. Člověk je znovu a znovu představován tak trochu jako „lepší opice“. Je zdůrazňována jen jeho příslušnost k živočišné říši a mnohé další je zamlčováno. K pochopení zvěsti o vzkříšení je snad ze všeho nejvíc třeba pochopit, že člověk, který toho má po fyziologické stránce tolik společného se zvířaty, je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. Vztahy mezi lidmi a zejména pak vztah k Bohu. Prototypem našeho vztahu k Bohu je vztah Ježíše k jeho Otci. Z tohoto vztahu se zrodilo Ježíšovo vzkříšení – vztah nesený tak silnou láskou totiž nemůže zničit ani smrt. A kdyby smrt vztah Ježíše k Otci zničila, potom by byla jeho cesta na kříž zbytečným a prázdným gestem. Kdybychom jen věřili v toho, který jako nevinný zemřel, a dál se nic nestalo, byli bychom opravdu pošetilí. A kdybychom věřili, že se pouhým opakováním Ježíšových životních zásad vyřeší otázky hříšnosti a smrtelnosti lidí, tedy i záležitost naší vlastní hříšnosti a smrtelnosti, byla by to snad pošetilost ještě větší.