Příroda nám nabízí jakýsi obraz vzkříšení.

Před našima očima slunce každého dne jako by umíralo
a zase vstávalo z říše mrtvých.
Hvězdy zapadají za svítání
a večer jako by vstávaly z mrtvých.

V létě vidíme stromy plné listí a plodů,
v zimě však jsou jakoby suché.
Jakmile se vrátí jarní slunce,
z kořenů začne stoupat kmenem životodárná míza,
a stromy se opět přiodívají bohatstvím listoví a plodů.

Proč bychom tedy měli pochybovat o vzkříšení lidí,
když se něco podobného odehrává
v životě rostlin
nebo nebeských těles?

(Řehoř Veliký * 540  + 12. 3. 604)

Zpracováno podle knihy:
Lectio divina na každý den v roce,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.