Poklad věřícího člověka

Poklad věřícího člověka nazývám radost.
Radost z jistoty, že je milován
a že se díky své svobodě může učit milovat.

Křesťané vědí, že Bůh je Láska
a evangelia nám umožňují
trochu do tohoto tajemství proniknout.

Tato láska je jedním ze základních rysů,
na kterých se zakládá podobnost
člověka a Boha.

V Bohu je láska v plnosti,
v každém člověku
se teprve
rozvíjí.

Co spojuje „nevěřící“ a věřící ?

Člověk, kterého věřící nazývají „nevěřící“, je úžasným svědkem naděje.

Moje naděje je totiž stejná jako ta, kterou hledá on;
já mám jen tu výhodu, že naději pokládám za neomezenou - 
– ani nemoc, ani smrt neznamenají této naděje konec.

Podíváme-li se na to, co se skutečně děje každého rána,
pak je to tatáž naděje, která staví na nohy jak tebe,
tak mého bratra nazývaného „nevěřící“, ale i mě,
(který se už neodvažuje označit za „věřícího“ – jediné, co mi mé úvahy dovolují říci, je: „Já špatně věřící“).

Nedokážu samozřejmě říci, o co se opírá naděje těch, kteří nevěří.
Vím jen jedno: existuje.

Zpracováno podle knížky „Abbé Pierre: Testament“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.