Pandemie a živoření. Utíkají mi nejlepší léta mého života

Poslední dobou mám pocit, že nežiji, jen živořím, přežívám... Do postele ulehám bez cíle a vstávám bez motivace. Vím, že den nějak prožiji, ale nebude to nic zajímavého... Netrpím žádnou psychickou poruchou, ani nedostatkem přátel, ale kvůli koronaviru nesmím absolutně nikam mezi lidi. Jeden z mých velice blízkých  má totiž vážné zdravotní potíže, které by v kombinaci s Covidem nejspíš znamenaly smrt, a to já rozhodně nechci mít na svědomí. Tudíž  nikam nechodím, abych náhodou Covid  nechytila a dotyčnému ho nepřinesla.. Čím dál více mám pocit, že mi utíkají nejlepší léta mého života (je mi 17 let). Nevím, čím to zlomit nebo zastavit.

Proto se na vás obracím s dotazem nebo spíše prosbou, jestli byste nevěděli, jak s tímhle způsobem života skoncovat a jak to "nakopnout", abych začala opravdu žít, těšila se na každý den a měla na co vzpomínat.
Děkuji.

Dobrý den.
Děkuji Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte.

Souhlasím, že žít v dlouhodobé izolaci je velice obtížné. Chápu dobře, že nenavštěvujete školu, že nechodíte nakupovat, že se s přáteli bavíte pouze přes média? Nebo je to tak, že absolvujete jen to nutné a zbytnému se vyhýbáte?

Covid-19 tu s námi nejspíš zůstane natrvalo a je nezbytné hledat kompromis mezi opatrností a běžným životem. Nechal jsem se očkovat, nosím respirátor, dezinfikuji si ruce, snažím se o rozestupy a v případě příznaků respiračních onemocnění se testuji a omezuji osobní kontakty. To je vše, co mohu rozumně udělat pro to, abych nebyl zdrojem nákazy. Pokud přesto někoho nakazím, je mi líto, ale vím, že jsem nic nezanedbal.

Navrhujeme Vám, přistupujte k tomu podobně. Dějte co je možné a zkuste si popovídat s členy rodiny. O tom, co je rozumně možné. Zkuste přenastavit pravidla. Je to věc hranic ve vztazích. Každý má právo (i povinnost) hledat a stanovit si  hranice možného. I Vy můžete nastavit své. Pokud nahlídnete, že Vás druzí manipulují, zatlačují někam, kam nechcete (např. nenechají se očkovat, ale vydírají Vás a despoticky nutí  k omezení běžného života), pak máte právo vymezit se – až tak daleko se zatlačit nenechám. Pokud se někdo z obavy z nákazy rozhodne od světa izolovat, je to jeho volba, ať si tak žije, ale ne na Váš účet. Nemusíte být vykonavatelem pravidel, která stanovuje někdo jiný. Vy jste protagonistkou svého života – ne ti druzí… Pochopitelně je nutné hledat společná řešení, kompromisy, být ohleduplní. Ale je to nutné oboustranně, jinak by se jednalo o pouhou manipulaci.

Debata bude možná velmi emocionální. Možná se to napoprvé nepovede, ale to nevadí, zkoušejte to opakovaně. Pokud se nedočkáte revize postojů, můžete zvážit možnost třeba i na čas změnit prostředí.

Ať už se situace u Vás doma vyvine jakkoli, nezapomeňte při tom, že „štěstí začíná uvnitř“, neboli: to zda žijeme nebo živoříme, je mnohem více závislé na našem vnitřním postoji, než na vnějších okolnostech. Zkuste hledat štěstí ve svém nitru, kde na každého z nás čeká Bůh.  A následně hledat optimální řešení a jednání …

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt