30. 8. 2014, Kateřina Lachmanová (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Rozeznat, co je pro mě dobré...

Nepřizpůsobujte se tomuto světu,
ale změňte svoje smýšlení,
abyste dovedli rozeznat,
co je vůle Boží, co je dobré… (Řím 12,2)

Neprosupět svůj život
úporně a neefektivně

Člověk, který se nezajímá o Boží vůli pro svůj život, se vydává v nebezpečí, že prosupí svou pozemskou životní pouť jako parní lokomotiva. Ta sice táhne dopředu. Zanechává za sebou ale hlavně rámus a čmoud. Její účinnost je avšak údajně něco kolem pouhých pěti procent. Na pohyb vpřed spotřebuje zbytečně obrovské množství energie.

Něco podobného se může stát i v našem životě. Přesněji řečeno, s námi to bývá ještě horší: parní lokomotiva se alespoň pohybuje směrem, kterým má – ale u nás lidí to nebývá tak jisté. Můžeme vykazovat nízkou účinnost, a navíc jet špatným směrem.

Boží vůle pro můj život:
moje dobro a štěstí

Proto je pro každého z nás dobré hledat a nacházet, jaký záměr má Bůh s naším životem. Jeho vůle není nic jiného než dobro a štěstí pro každého z nás. Cesta vpřed ale nemusí vést jen krásnou krajinou, může někdy vést i bouří, tunelem a nocí…

Se svolením zpracováno podle knihy
Dvojí tvář lenosti ,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán. Bez tebe nemám štěstí."
(Žl 16,1 - Bognerův překlad)

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Kateřina Lachmanová

Témata: Boží vůle cesta cíl smysl štěstí organizace práce a času, time management orientace, orientování se, zacílení poslání povolání radost a štěstí směr workholismus, aktivismus život aktivita svět Téma týdne

Související texty k tématu:

Organizace času a práce

Práce - smysl, význam a organizace Ani mohutné pilíře nebudou mít smysl, když most na nich spočívající nepovede k žádnému břehu, k žádnému cíli.
Bez časového řádu v nás narůstá stres a nespokojenost S rozvojem techniky jsme se odpoutali od přirozeného řádu přírody.
Dá se život plánovat? Videoseriál "Víra do kapsy" Má si křesťan život plánovat nebo má jen čekat na Boží volání? Jak skloubit dar času a svobodné volby?
Dělat co je v našich silách, nestačí Do dřevařské firmy přišel muž žádat o práci. Nabídli mu dobrý plat a lepší podmínky než jinde. Prvního dne se přihlásil u mistra. Ten mu dal sekeru a přidělil mu kus lesa...
Jak dobře zacházet s časem Promarněný čas s sebou přináší pocit prázdnoty. Existuje jedna osvědčená a moudrá pomůcka pro ime management...
Jak hospodařit s časem v napětí a shonu života Jak ovládat a zastavovat čas
Je prospěšné respektovat svůj vnitřní rytmus Dnes často pracujeme přespříliš a jsme pak vyhořelí. Nemáme míru mezi aktivitou a klidem. Naopak mít svůj určitý rytmus je prospěšné. I příroda má svůj rytmus a každý člověk…
Kdo se modlí, nemarní čas Modlitba je mocnou vnitřní vzpruhou, která nás přivádí k tomu, abychom svému jednání dali správný směr.
Pracuj kousek po kousku Při pohledu na množství práce nás mnohdy už dopředu opouštějí síly
Rovnováha mezi prací a soukromým životem Své povolání dokážeme plně uskutečnit pouze tehdy, když se v něm sami beze zbytku nevydáme
Zabírají nám životní prostor nedůležité věci? Jednoho dne přisel do třídy učitel filozofie. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po okraj kameny.
Zachová-li člověk řád, nedostane se do zmatků Jak organizovat čas, práci a život
Zdrojem workholismu je absence ideje neboli cíle Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy (Žl 127, 1-2)

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde