Pán nenápadně stojí mezi námi

Myslím, že letní čas mnohdy nabízí zvláštní momenty, podobné těm, které prožili Petr, Jakub a Jan s Ježíšem na hoře Tábor.

Je večer a od rybníka ve tmě vane studený vítr. Vycházíme z hospody. Dali jsme si pivo a párek, poseděli a teď si nandáváme batohy na unavená záda. Po krátké poradě se shodujeme, že ještě vystoupáme na nedalekou vyhlídku a tam přenocujeme pod širým nebem. Po náročném výšlapu sedíme na okraji skály, díváme se do dálky a na měsíc a hvězdy. Zaznívají tóny flétny a poezie, pijeme čaj a minuty ubíhají rychle i pomalu zároveň. Jsme ve zvláštním bezčasí, kde přítomnost je víc než minulost i budoucnost.  Z lesa se ozvala sova a měsíc stoupá stále výš…

Být citlivý na tyto momenty,
kdy se před námi realita promění ve zvláštní bezčasí,
ve kterém se bolest a únava promění v čirou krásu,
kde není potřeba nic dodat a všechno je tam, kde má být,
i když by to byl jen jediný okamžik
třeba cestou do práce v jinak náročném týdnu:
to znamená být citlivý na to,
že vzkříšený a proměněný Pán
stojí nenápadně právě teď mezi námi.

Být citlivý na tyto momenty
- to znamená také dnes stoupat na horu Proměnění
a uchovat si ve vzpomínkách její krásu jako posilu
pro další cestu.

-redakčně upraveno-