Oslněni sami sebou

Ježíš se na začátku svého působení vydává na poušť, aby se čtyřicetidenním postem připravil na svoje poslání. Čeká ho ale nelehká zkouška: je tam vyveden Duchem, aby byl pokoušen od ďábla. Ďábel mu nabízí alternativní cesty – udělat zázrak k vlastnímu prospěchu, oslnit nebo získat pozemskou moc. Ježíšův postoj je ale razantní, s pokušitelem nesmlouvá, nedělá žádný kompromis, ale odpovídá mu Božím slovem. Důvěra v Boha, v Boží věrnost je to, co mu pomáhá ďáblova pokušení překonat.

I my se můžeme dostat a dostáváme se do situací, které nejsou z principu zlé, ale nedobrými se můžou stát podle toho, jak se s nimi vypořádáme. Má-li někdo moc a peníze, může s nimi zacházet sobecky, a tudíž nakonec to jeho i druhé udělá nešťastným, ale může jimi také sloužit potřebným. Stejně tak to platí i o vztazích – záleží na tom, zda je prožíváme sebestředně bez ohledu na druhé nebo k jejich i svému štěstí. Chce to mít jasno, kým nebo čím se necháme vést, které hodnoty jsou pro nás směrodatné. Jestli chceme jen oslňovat anebo sloužit.

Možná už leckoho z nás potkalo, že v pokušení neobstál. Snad právě proto, že i Ježíš si zkouškami pokušení prošel, můžeme za ním přicházet se svými osobními selháními. Zažíváme-li pak uzdravení, můžeme být vůči druhým milosrdnější.

Vstupujeme do postní doby. Je to doba, která zdůrazňuje obnovu našich vztahů k Bohu, k sobě samým i k druhým.

Text celého biblického příběhu o Ježíšovi na poušti naleznete zde