2. 6. 2012, Aleš Opatrný (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Nemusím být osamělý

Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu.
Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, .
a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" (Řím 8,15)

Jak vnímáme své jedinečné postavení – fakt, "že jsme byli Bohem přijati za vlastní"?
Je to pro nás výzvou k sebejistotě, nezávislosti, suverenitě?
Anebo je to pro nás spojené s obavami?
S obavami, že nebudeme schopni naplnit tak vysoká (Boží) očekávání?
Případně jsme křesťané, kterým jsou tato slova lhostejná,
každodennímu životu vzdálená?

Má proto smysl položit si (zdánlivě nepraktické) otázky:
Vím, že jsem Božím milovaným dítětem?
A ptát se dál:
Vím, že jsem
- obdarovaný Duchem Božím?
- obdarovaný důvěrnou Boží blízkostí?
- obdarovaný vědomím, že jsem Bohu opravdu drahý jako dítě dobrému rodiči?

Pokud to vím, pak mohu být:
Jistý, ale ne suverénně sebejistý.
Svůj, ale současně také Boží.
Pozorný k tomu, kam mě můj Otec v životě směřuje.
Odhodlaný se k němu vždy vrátit, když zabloudím.
Stojící na vlastních nohách, ale ne osamělý, protože On je mi stále blízko.
Sám mnohdy slabý, ale s Ním silný.

A díky tomuto pak mohu plnohodnotně, křesťansky žít.

(Redakčně upraveno)

Ježíš praví: "Nejsem sám, Otec je se mnou". (Jan 16,32)

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Aleš Opatrný

Související texty k tématu:

Naděje

Naděje není odpovědí na všechna naše proč, dává nám ale dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
Budoucnost nebude lepší jen proto, že je budoucností Naději nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Dar Božího Ducha…
Být jako strom zasazený u vody (videospot) „Člověk, který doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom, který zapustil své kořeny u vody. Nestrachuje se, nepřestává nést ovoce.” (srov. Jr 17, 7-8)
Do budoucna můžeme hledět s nadějí Do budoucnosti nelze hledět s klidem, ale s nadějí…
I v našich životních turbulencích je Bůh s námi Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii, stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Ano, místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám ale vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost...
Mít naději i v pochmurné situaci Budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
Další texty k tématu naděje zde