2. 6. 2012, Aleš Opatrný (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Nemusím být osamělý
Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu.
Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, .
a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" (Řím 8,15)
Jak vnímáme své jedinečné postavení – fakt, "že jsme byli Bohem přijati za vlastní"?
Je to pro nás výzvou k sebejistotě, nezávislosti, suverenitě?
Anebo je to pro nás spojené s obavami?
S obavami, že nebudeme schopni naplnit tak vysoká (Boží) očekávání?
Případně jsme křesťané, kterým jsou tato slova lhostejná,
každodennímu životu vzdálená?
Má proto smysl položit si (zdánlivě nepraktické) otázky:
Vím, že jsem Božím milovaným dítětem?
A ptát se dál:
Vím, že jsem
- obdarovaný Duchem Božím?
- obdarovaný důvěrnou Boží blízkostí?
- obdarovaný vědomím, že jsem Bohu opravdu drahý jako dítě dobrému rodiči?
Pokud to vím, pak mohu být:
Jistý, ale ne suverénně sebejistý.
Svůj, ale současně také Boží.
Pozorný k tomu, kam mě můj Otec v životě směřuje.
Odhodlaný se k němu vždy vrátit, když zabloudím.
Stojící na vlastních nohách, ale ne osamělý, protože On je mi stále blízko.
Sám mnohdy slabý, ale s Ním silný.
A díky tomuto pak mohu plnohodnotně, křesťansky žít.
(Redakčně upraveno)
Ježíš praví: "Nejsem sám, Otec je se mnou". (Jan 16,32)
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Aleš Opatrný
Související texty k tématu:
Naděje
- V naději máme bezpečnou a pevnou kotvu
- I v životních turbulencích je Bůh s námi
- Tramvaj jako symbol pro křesťanskou naději
- Naděje není laciným optimismem...
- Další texty k tématu naděje zde
Štěstí:
- Co je to štěstí? (Marie Svatošová)
- Nezbytná podmínka štěstí. (Marie Svatošová)
- Vděčnost přináší štěstí a radost
- Štěstí vděčnosti Vděčnost polidšťuje
- Další texty k tématu štěstí zde
