6. 4. 2019, Pavel Semela (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Nekoukat se jen zpátky, ale i dopředu
Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. (Iz 43, 18-19)
Jeden mladý řidič si z autoškoly zapamatoval poučku, že musí sledovat i provoz za sebou pomocí zpětného zrcátka. Dělal to pak tak důkladně, že se díval víc do zrcátek než před sebe. Skončilo to pochopitelně nehodou, po které se dlouho bál znovu vyjet. Jakkoliv zní tento příběh absurdně, mnoho lidí jedná v životě podobně jako tento řidič. Stále se ohlížejí zpět, znovu a znovu promýšlejí svá rozhodnutí, připomínají si utrpěné křivdy atd. Žijí vlastně v minulosti.
Zpětná zrcátka jsou pochopitelně užitečná, stejně tak ohlédnutí se za svým životem, poučení se z toho, co jsme zažili. Není ale dobré dívat se převážně tam, mnohem důležitější je sledovat cestu před sebou. Má smysl si připomínat, co pro nás Bůh udělal a co jsme s ním zažili, a čerpat z toho povzbuzení. Ale i tady je ještě důležitější počítat s jeho působením v přítomnosti, sledovat, co tvoří nového, kudy vede jeho cesta dál. On je stále kreativní, připravuje cestu i tam, kde to bylo včera neschůdné, zve nás k novým zkušenostem i úkolům.
Kam upínám svůj pohled?
Neuzavírám sebe i Boha v minulosti?
Očekávám nové věci, které On chce tvořit?
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Pavel Semela
Související texty k tématu:
Minulost
- Minulost stále nosíme v sobě Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety.
- Nezůstat vězet v minulosti Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. (srov. Iz 43, 17-18)
- Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů, ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů. Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu.
- Další texty k tématu minulost, zranění
Přítomný okamžik, nyní, teď
- Zítra by již mohlo být pozdě Která hodina je nejdůležitější
- Pro tebe je rozhodující jenom ta chvilička, kterou právě žiješ - nyní
- Čemu mě naučil můj pes... každý den považovat za samostatný život
- Život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat...
- Bohatý podnikatel potkal rybáře...
- Jak dobře zacházet s časem Kolik vzácného času se často ztrácí
- Jak jsem si vysnívala svou budoucnost
Povolání
- Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
- Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
- Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
- Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
- Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
- Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
- Další texty k tématu povolání zde
