6. 4. 2019, Pavel Semela (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Nekoukat se jen zpátky, ale i dopředu

Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. (Iz 43, 18-19)

Jeden mladý řidič si z autoškoly zapamatoval poučku, že musí sledovat i provoz za sebou pomocí zpětného zrcátka. Dělal to pak tak důkladně, že se díval víc do zrcátek než před sebe. Skončilo to pochopitelně nehodou, po které se dlouho bál znovu vyjet. Jakkoliv zní tento příběh absurdně, mnoho lidí jedná v životě podobně jako tento řidič. Stále se ohlížejí zpět, znovu a znovu promýšlejí svá rozhodnutí, připomínají si utrpěné křivdy atd. Žijí vlastně v minulosti.

Zpětná zrcátka jsou pochopitelně užitečná, stejně tak ohlédnutí se za svým životem, poučení se z toho, co jsme zažili. Není ale dobré dívat se převážně tam, mnohem důležitější je sledovat cestu před sebou. Má smysl si připomínat, co pro nás Bůh udělal a co jsme s ním zažili, a čerpat z toho povzbuzení. Ale i tady je ještě důležitější počítat s jeho působením v přítomnosti, sledovat, co tvoří nového, kudy vede jeho cesta dál. On je stále kreativní, připravuje cestu i tam, kde to bylo včera neschůdné, zve nás k novým zkušenostem i úkolům.

Kam upínám svůj pohled?
Neuzavírám sebe i Boha v minulosti?
Očekávám nové věci, které On chce tvořit?

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Pavel Semela

Témata: minulost opouštění Boží působení budoucnost nostalgie přítomnost, přítomný okamžik, nyní, tady a teď zpytování svědomí, sebereflexe, sebekritika Boží pohled Boží přítomnost cesta kreativita, tvořivost vděčnost všední den, každodenní život

Související texty k tématu:

Minulost

Minulost stále nosíme v sobě Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety.
Nezůstat vězet v minulosti Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. (srov. Iz 43, 17-18)
Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů, ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů. Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu.
Další texty k tématu minulost, zranění

Přítomný okamžik, nyní, teď

Zítra by již mohlo být pozdě Jeden člověk, jenž hledal radu, přišel k mistru Eckehardovi s dotazem, který člověk je nejdůležitější, která hodina je nejdůležitější a který skutek v životě je nejdůležitější.
Jak na to, aby nám nádherné věci neutekly pod rukama? Pravý život se odehrává jen „tady a teď“
Pro tebe je rozhodující jenom ta chvilička, kterou právě žiješ - nyní Když říkáme: "Čas jsou peníze", nemluvíme o minulosti, ani o budoucnu, ale o přítomném okamžiku. O okamžiku, ve kterém se budoucnost vlévá do…
Setkávat se s Bohem uprostřed obyčejnosti Jednou z největších chyb v historii lidstva bylo snažit se najít Boha v mimořádnostech. Bůh sice někdy využívá mimořádné prostředky, ale od počátku je nejraději uprostřed nejobyčejnějších věcí.
Čemu mě naučil můj pes... Římský filosof Seneca říkal, že bychom „měli každý den považovat za samostatný život“. Každý den není jen krok na cestě k cíli; je to sám cíl. Žít v přítomné chvíli začínáme, když chápeme…
Jak jsem si vysnívala svou budoucnost Často jsem přemýšlela o tom, co bych v životě ještě chtěla dokázat, kam bych se chtěla posunout, v jaké práci bych se uplatnila, co vše bych si koupila…
Další texty k tématu přítomnost, přítomný okamžik, nyní a teď

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde

Budoucnost

Budoucnost nebude lepší jen proto, že je budoucností (Papež František) Naději nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Je to dar Ducha…
Svou budoucnost neznáme. Známe ale Toho, kdo ji zná... Školní rok, který právě začíná, přináší velké pohyby ve společnosti a nutnost organizace času a osobního plánování. Mění se jízdní řády dopravních spojení, mění se organizace času v rodinách, mění se…
Svět prožívá těžké časy a může být i hůř… Proto je nezbytné, abychom se zakořenili v Bohu, který je neměnný. Vztah s Bohem, který se vytváří při modlitbě, je základním prvkem stability našeho života.
Nedívej se dopředu ani dozadu, ale k nebi Celá budoucnost před námi jakoby tone v temnotě. Existuje ale drahocennější jistota, než jakou nám může poskytnout celý svět! Pokud se totiž snažíme následovat JEŽÍŠE, provede nás... Odevzdejte se mu…
Další texty k tématu budoucnost, naděje, strach...