Máme svobodu jednat dobře i zle

Syn z podobenství o marnotratném synu se rozhodne odejít z domu svého otce. Chce si život zařídit po svém. Vezme si svůj podíl majetku a jde. Otec mu v tom nebrání a neudělá nic, co by omezilo synovu svobodu. Ale celou dobu na něj myslí a vyhlíží, kdy se vrátí.

Scéna, kterou leckterý rodič zná. Dospělé dítě se nějak rozhodne, a rodič čeká a doufá, že si jeho milované dítě svým rozhodnutím příliš nezkomplikuje život. Vyhlíží je s nadějí, že se vrátí.

Svoboda je dar a zároveň i břemeno. Neseme důsledky svého jednání. S přínosy i následky svých rozhodnutí se musíme vyrovnávat sami. Je moudré Boží rozhodnutí, že jsme svobodní lidé, a ne nějaké loutky nebo roboti.

Možná nás někdy napadne otázka, a v této době možná víc než kdy jindy, jak Bůh může na to všechno dívat. On nám dal ale svobodu a zároveň slíbil, že ve všem bude s námi. Ve všech našich samostatných a nezávislých rozhodnutích, dobrých i špatných. A nabízí nám - i čeká, až se k němu vrátíme. Slíbil nám, že s námi bude i tehdy, když musíme nést důsledky špatných rozhodnutí někoho jiného a ponese je s námi.

To, jak se rozhodujeme, záleží na tom, čím své myšlení a jednání utváříme. Co je základem našeho jednání. Budeme-li žít v Boží blízkosti, necháme-li se inspirovat Ježíšovým myšlením a činy, pak můžeme zakoušet, že svoboda pro nás bude darem a důsledky našeho jednání budou pro tento svět obdarováním. Bude se lépe žít nejen nám, ale i blízkým kolem nás. A náš dobrý Bůh se bude radovat s námi.