Často jednáme jen podle názorů druhých

Politika se stala závislá na průzkumech veřejného mínění. Politikové nehlásají (možná ani nemají) vlastní názory, ale říkají to, co podle průzkumů lidé chtějí slyšet. Kolik lidí se nechá ovlivnit předvolebními průzkumy, aby získali pocit, že volí toho, koho většina. A nakonec i ten, kdo chce být nezávislý či rebel, se stará o názory většiny, aby se programově odlišil a provokoval.

Vybavil se mi titul knihy Richarda Feynmana, nositele Nobelovy ceny za fyziku: „What do you care what other people think?“ (česky vyšlo pod názvem „Snad ti nedělají starosti cizí názory?“). Spoustu energie vkládáme do toho, že se staráme o to, co si o nás druzí myslí. Mnoho starostí je způsobeno tím, že se bojíme, co si o nás druzí pomyslí, jak na ně zapůsobíme. A často nejednáme podle vlastního přesvědčení, ale podle názorů druhých, abychom nevyčnívali.

Jak moc mi záleží na mínění druhých lidí o mně? Nakolik to ovlivňuje moje rozhodování a jednání? Nemusím se tvářit, že všemu rozumím nejlíp a ostatní mě nezajímají. Názory druhých mě mohou obohatit, má smysl radit se se zkušenějšími. Je dobré brát na druhé ohled a neprosazovat jen svou. Pokud se ale stane kritériem mého jednání strach z toho, co si o mně ostatní řeknou, chytil jsem se do pasti.

Apoštol Petr i nám připomíná, že více je třeba poslouchat Boha než lidi. To je cesta z pasti, tímto přístupem se nám otvírá netušená svoboda. Starám se o to, co si o mně myslí Bůh? Pokud ano, naslouchám jeho slovu, abych to slyšel od něj, nebo si dělám svoje představy, jak se na mě asi dívá?

Jednání apoštolů působí velmi statečně. Nicméně nebyli takoví od vždycky a neměli to sami ze sebe. Před letnicemi byli ustrašení a schovaní. Odvahu vyjít a jednat podle toho, co jim dal Pán za úkol, mají až po naplnění Duchem svatým. On chce dát i tobě odvahu a sílu nedělat si starosti, co si o tobě myslí druzí, a poslouchat, k čemu tě povolal Bůh.