Když věci nejdou podle našich představ

Před několika týdny jsem slyšela vyprávění jedné ženy, která mluvila o svém uzdravení z těžké nemoci. Z jejích velmi silných slov mě nejvíce zaujala věta: „Říkala jsem si, že i když se teď nedaří, stejně půjdu a budu Bohu zpívat chvály.“

Lze Boha chválit, i když máme těžkosti?
Je to vůbec možné?
Může to být pravdivé a upřímné?

Když věci nejdou podle našich představ, zdá se přirozené si spíš postěžovat – blízkým, ale i Bohu. Někdy se totiž dostáváme do situací, kdy se už spíš jenom rozčilujeme, je nám opravdu těžko, úzko, možná se o nás pokouší deprese… Na všechny emoce kolem našich starostí a bolestí máme právo a Bůh naše lamentování unese.

Zkusili jsme ale někdy Boha v těžkých chvílích chválit a oslavovat? Obrátit svůj pohled od našeho utrpení k tomu, jaký je Bůh veliký a za co jsme mu vděční? Mně se naskytla příležitost téměř vzápětí poté, co jsem slyšela mluvit onu ženu. Momentálně se mi totiž moc dobře nedaří… Vyzkoušela jsem tedy doporučený „lék“ chval a zdá se mi až neuvěřitelné, kolik slov díků a chval se mi dralo na rty i přesto, že v mé každodennosti mi tato slova zůstávala skrytá a ani jsem si pod nánosem starostí nevšimla, za co všechno cítím vděčnost…

Chvalme a oslavujme Boha,
i když máme těžkosti.
Vytváříme tím přímý proud,
kterým může Bůh vlévat svou lásku
do našeho srdce.