Boží království je mezi vámi. (Lk 17,21) - Biblický citát na dnešní den

3. 1. 2014, Opatrný

Jak se stavět k horoskopům?

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích

Dobrý den, zajímalo by mě, jak se mám stavět k využívání horoskopů a různých mimořádných schopností. Slyšel jsem, že to člověku může škodit. Děkuji Lukáš

Horoskopy, čarodějnictví a křesťané?

Pro lidi byly vždy vzrušující znalci věcí budoucích, a vše, co bylo obtížně poznatelné, nepoznané nebo tajné a ne všem přístupné. A protože jsme jako lidé obdaření různými schopnostmi a dovednostmi, začali se těšit zvláštní pozornosti ti, kteří dokázali něco, co ostatní nemohli. Někdy to byli jen obzvlášť v něčem talentovaní lidé, jindy skutečně kouzelníci.

Náboženství židovského národa, jak je poznáváme ze Starého zákona, se čím dál jasněji vymezovalo proti všemu, co zavánělo magií a kouzelnictvím. Bylo to chápáno jako něco, co odvádí od víry v Hospodina nebo co jí nahrazuje. Nový zákon a na to nic nezměnil. Naopak, ještě jasněji zdůraznil s ničím nesrovnatelnou moc vykoupení, která je schopna překonat všechnu hříšnost člověka.

Je ovšem pozoruhodné, že kouzelnictví, magie, čarování – ať už předstírané nebo skutečné – se v lidské pospolitosti udržovalo a to i tam, kde se zdá, že zcela převládlo křesťanství, jako například v Evropě. A ještě pozoruhodnější je, že horoskopy, hádání z karet, odpovědi jasnovidců, zdánlivě duchovní úkony všeho druhu jsou dnes populární a rozšířené prakticky v celé křesťanské Evropě, naší zemi nevyjímaje, která je jinak tak hrdá na svou vědu a vědecké poznatky. A tak, jako v minulých staletích, jsou zde i dnes křesťané, kteří zaťukají na dřevo, „aby se to nepokazilo“, navštíví kartářku a zařídí se podle ní, dávají bezmeznou důvěru osobám – léčitelům, kteří potom čím dál víc ovládají jejich životy. Někdy jde jen o prostou lidskou hloupost, která důvěřivce připravuje o peníze, jindy o věci duchovně skutečně závažné a nebezpečné. A na dovršení všeho známe křesťany, kteří se tomuto všemu jen smějí a považují všechno čarování za neškodnou hloupost a na druhé straně jiné, kteří vidí ďábla za každým rohem a kde koho tím straší. Nejvíc je ale asi těch, kteří o ničem nepřemýšlejí a účast v májových průvodech nahradili dováděním o filipojakubské noci nebo něčím podobným, jistě nepolitickým.

Mnoho lidí i dnes zná aspoň jakž takž Desatero a tam o čarování nic neslyší. Desatero, jak se ho naučili v dětství, je zkrácený biblický text. A kdo nezná historii Izraele a nenajde si plné znění Desatera v Bibli, těžko pochopí smysl některých přikázání, zejména toho prvního. V Druhé knize Mojžíšově ve dvacáté kapitole čteme celý text začátku Desatera, který zní:“Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiní bohy mimo mne“ (Ex 20,2-3). Ne tedy pouhé „V jednoho Boha věřiti budeš“, ale představení se či připomenutí zásadní role Hospodinovy: On byl a je ten, kdo vyvedl svůj národ z naprosté přesily Egypta do svobody. A tomuto Bohu mají zůstat věrní, jinak opět padnou do nějakého otroctví. V Novém zákoně potom příchod Božího království v Ježíši Kristu a jeho vykoupení ukazují na ještě větší osvobození člověka a ještě větší jedinečnost Boží. A všechno čarování, amulety, předvídání budoucnosti, využívání zaručeně mimořádných schopností toho či onoho člověka je pro toho, kdo uvěřil v Boha Hospodina Starého Zákona a ve vtěleného Syna Božího Ježíše, v podstatě proviněním proti onomu prvnímu přikázání Desatera. Následkem je potom cesta do nějakého otroctví. Ne vždy hned do otroctví ďáblova (ač mnohdy také) ale do otroctví závislosti na nějakém člověku, předmětu nebo vlastních představách. Proto je neuvěřitelnou hloupostí, když křesťan dá více důvěry někomu či něčemu jinému, než Bohu, který ho ve křtu přijal za vlastního. Nebo když dá přednost „zboží“, které se nabízí na esoterických, pověrečných a temných tržištích tohoto světa, před prostředky spásy, které jsou v církvi přítomny a nabízejí se mu.

Nakonec uvažme, že jedním z největších nebezpečí pro člověka je strach. Strach z budoucnosti, kterou si chce nějakými divnými prostředky pojistit, strach z toho, že nezvládne přítomnost a proto si „vypomůže“ nějakou oporou, která není od Boha ač se tak třeba i tváří. A konečně i strach, že jsme na každém kroku ohrožováni zlem tak, že se křesťan nakonec věnuje boji se zlem a ochraně proti němu více, než živému Bohu samotnému.

Aleš Opatrný, KTF UK Praha

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Křesťanská etika, hřích, Náboženství, Hledání Boha, víry, Pochybnosti a krize víry, Magie, okultismus, Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2018) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Kongres „Společně pro Evropu“ 15. – 17. 11. 2018 v Praze

(14. 11. 2018) Ve dnech 15. – 17. listopadu 2018 v Praze proběhne setkání křesťanských hnutí a komunit „Společně pro...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2018) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2018) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...

13. 11. si připomínáme sv. Anežku českou - materiály pro děti

(12. 11. 2018) Obrázkové čtení sv. Anežce. Pracovní list s obrázky a základními informacemi o životě svaté Anežky. Šablona na sklo,...