Vzkříšení / Touha po proměně v Bohu

Pozemský život musí skončit. To neznamená, že končí celá lidská existence. Končí jedna její podoba.

z knihy Apoštol Pavel s Alešem Opatrným , vydal(o): KNA

Apoštol Pavel píše: Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. A Bůh mu dává tělo, jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo. (Bible, 1 Kor 15,35–38)

Pokračování pozemského života bez omezení,
není přitažlivou představou.

Smrt není přitažlivou skutečností. Je nepřítelem života. A přece v ní apoštol vidí důležitý předěl, bez kterého by vzkříšení nebylo možné. Pozemský život musí skončit. To neznamená, že končí celá lidská existence. Končí jedna její podoba. Přijetí skutečnosti smrti otevírá cestu k přijetí zvěsti o vzkříšení.

Pokračování pozemského života, tak, jak ho známe, které by trvalo bez omezení, není právě přitažlivou představou. A pokud by vzkříšení znamenalo návrat do takové pozemské existence, jak ji dnes známe, nebyl by to zřejmě také žádný zisk.

Pozemská podoba člověka není věčná.
Člověk může nabýt nové podoby, může být proměněn.

Apoštol si pomáhá při vysvětlování pro nás nepředstavitelného vzkříšení jednoduchým a názorným obrazem. Semeno jakéhokoliv plodu musí být vloženo do země, tam „zemřít“, tedy ztratit svou podobu, aby z něho mohla vzniknout rostlina. Tak je to i s člověkem. Pozemská podoba člověka není věčná. Proto Pavel Korinťanům píše: „Říkám vám, bratři, toto: člověk jak je, nemůže mít účast v Božím království, ani člověk s tělem porušitelným nemůže mít účast v neporušitelnosti. Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni.“ (1 Kor 15,50–51) Právě skutečnost smrti znamená, že člověk může nabýt nové podoby, kterou dává vzkříšení, tedy být proměněn. V prvém listě apoštola Jana je to naznačeno slovy: „Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se on ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je“ (1 Jan 3,2). Nemusíme se tedy trápit vymýšlením představ o tom, jak bude vypadat vzkříšený člověk. Můžeme toužit po proměně, kterou s námi udělá Bůh a která nás připodobní vzkříšenému Kristu.