Kdo přichází ke mně, nebude hladovět ani žíznit. Jan 6,35 (Jan 6,35) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Příroda - první stupeň zjevení

Srážky dvou nauk bývají způsobeny nedorozuměním. Nebojme se jich, ani je nesuďme ukvapeně, jsou to výzvy k dialogu a k vyjasnení definic.

z knihy Přírodní vědy a teologie , vydal(o): Teologické texty

Příroda - první stupeň zjevení [1]

Je rozšířen názor, že novověká věda vytlačuje víru a nutí věřící ke stálému ustupování. Jakýmsi jeho rubem je domněnka, že k obnově a posílení víry může dojít jen tehdy, když budou oslabeny pozice vědy.

Obojí je omyl; vyznávají jej však mnozí nevěřící i věřící. Ti první útočí na víru z pozic vědy, ti druzí na vědu z pozic víry. Ale v jistém smyslu stojí na jedné straně barikády. Obavy ze vzájemného vytlačování víry vědou a vědy vírou mají totiž důležitý společný znak: obě se zakládají na nedorozumění, že věda a víra si odporují. Obavy bývají i bolestně prožívány. Toho lze využít k útokům na víru z pozic vědy, i na vědu z pozic víry. Toto vzájemné napadání však poškozuje obě strany, napadanou i napadající, a může se též stát nástrojem nějakého třetího zájmu.

Pozorování přírody bývá přirovnáváno ke čtení knihy, často dokonce ne ledajaké, ale svaté. Že příroda vypovídá o Bohu, najdeme v Bibli (Žl 19,2; Mdr 13,5--9, 7,15--21; Řím 1,20), u církevních otců [2], v antickém světě [3], u křesťanských a arabských středověkých badatelů [4] i u myslitelů novověkých. U Descarta, Pascala, Leibnize, Bacona, Kanta a dalších hraje nezastupitelnou roli pojem Boha, k jehož existenci lze dospět pozorováním a úvahou. [5]

Galileo Galilei (1564--1642) a Johannes Kepler (1571--1630) chápali přírodu a Bibli jako dvě knihy, které obě mají původ v tomtéž Božím slově. Radili obě studovat, aby se staly zdrojem modlitby a oslavování Boha. Galilei píše: „Filosofie [6] je napsána v té obrovské knize, jež je ustavičně před našima očima, totiž vesmíru; ale tu nemůže pochopit ten, kdo se nenaučí rozumět jazyku a písmenům, jimiž je napsána.“ (Přírodní věda byla tehdy považována za součást filosofie.) Kepler také mluví o knize přírody, přičemž ti, kdo ji studují, se tím modlí k Bohu a vzdávají mu chválu.

Nelze tu uvádět seznam všech věřících vědců. Jiní, ač konkrétní víru nevyznávají, cítí, že vědecký obraz světa je v čemsi fatálně neúplný a že biblické příběhy mají v sobě jistou pravdivost, jinak těžko sdělitelnou. Uveďme dva: Erwina Schrödingera (1887--1961) a Alberta Einsteina (1879--1955), oba nositele Nobelovy ceny. První [6] se s obdivem vyslovuje o vědeckém obrazu světa, jenž sestavuje množství konkrétních informací do konzistentního řádu. Dodává však, že tento obraz „je až děsivě zticha o čemkoli, co je našemu srdci opravdu blízké, na čem nám doopravdy záleží: (...) o tělesné bolesti a radosti, kráse a ošklivosti, dobru a zlu, o Bohu a věčnosti“. Albert Einstein, smýšlející panteisticky v duchu Spinozově, viděl v řádu přírody, který objevuje přírodní věda, cosi božského [7]. O jeho vztahu k náboženství bylo mnoho napsáno; uvedu jen část jeho méně známého rozhovoru z r. 1929 o Ježíšovi a o věrohodnosti evangelií [8]:

„Do jaké míry jste ovlivněn křesťanstvím?“

„Jako dítě jsem získal vzdělání jak v Bibli, tak v Talmudu. Jsem Žid, ale jsem fascinován světlou postavou Nazaretského.“

„Četl jste knihu Emila Ludwiga o Ježíšovi?“

„Ludwigův Ježíš je mělký. Pro pera frázistů, i těch nejrafinovanějších, je Ježíš příliš kolosální. Nikdo nemůže křesťanství odbýt bonmotem!“

„Přijímáte Ježíšovu historickou existenci?“

„Nepochybně! Nikdo nemůže číst evangelia a přitom necítit skutečnou Ježíšovu přítomnost. Jeho osobnost pulzuje v každém slově. Takový život nezapadá do žádného mýtu.“


Tento článek není pojednáním o vývoji vztahů mezi vědou a teologií, ani o historii přírodovědy; k tomu by bylo třeba víc prostoru a podrobnějších analýz. Ani není zaměřen na pohnuté životní osudy hlavních osob, jako byli Galilei, Kepler, Giordano Bruno a další. Jeho cílem je upozornit na hlavní příčiny nedorozumění v dialogu vědy a teologie, a snad získat poučení tam, kde se potýkáme s podobnými problémy i dnes.

Důležitým dílem o „přirozeném poznávání Boha z přírody“ je encyklika Jana Pavla II. „Víra a rozum“ (Fides et ratio) [9] z r. 1998. Zdůrazňuje „přirozené poznávání Boha“ ze stvořených věcí, formulované Prvním vatikánským koncilem, cituje Řím 1,20 a Knihu moudrosti. Upozorňuje (19. oddíl), že Bůh zjevuje sám sebe v přírodě. V Mdr 7 jsou zmíněny úspěchy člověka v poznávání přírody. Pak se papež obrací ke Knize moudrosti: „(její) autor potvrzuje, že při uvažování o přírodě se člověk může povznést až ke Stvořiteli: ‚Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí.‘ (Mdr 13,5). To znamená uznání obdivuhodné knihy přírody za první stupeň božského zjevení. Je-li čtena náležitými prostředky lidského rozumu, může vést k poznání Stvořitele.“

Potud citát z encykliky. Papež zve teology, aby vedle Bible znovu otevřeli knihu přírody. Tu mnozí po staletí doporučovali raději neotvírat, protože prý je těžko čitelná, přírodovědecké poznání nejisté, vyžadující neustálé doplňování a opravy, a také proto, že po „nepříjemnostech“ s Galileim a Darwinem platila kniha přírody za zdroj potíží, ne za výzvu k zajímavému zkoumání a uvažování. Má-li však být biblické zjevení správně pochopeno, musí být čtení Bible provázeno čtením knihy o přírodě. To si mnozí uvědomovali, od apologetických otců k Basilovi, od Řehoře z Nyssy k Augustinovi.

Prof. G. Tanzella-Nitti [11] konstatuje, že s nástupem vědecké revoluce se dějiny těchto dvou knih, Bible a knihy přírody, ke škodě obou začaly odvíjet nezávisle. Namísto svědomitého studia jejich vztahu a řešení případných rozporů byla zvolena snazší cesta, spočívající v doporučení jejich úplné separace. Pak pokusy dokázat slučitelnost obou knih nevedly k uspokojivému výsledku a paradoxně uvolnily cestu nastupujícímu deismu a o století později ateismu. Dvacáté století je pak stoletím nového dialogu mezi oběma knihami.

Encyklika Fides et ratio [9] věnuje tomuto procesu pozornost dvojím způsobem:

1. zdůrazněním knihy přírody jako první fáze Zjevení,

2. analýzou separace víry a rozumu. Papež upozorňuje, že jádrem je separace teologie a filosofie, dvou oborů, které středověcí myslitelé pečlivě odlišovali, ale přitom je chápali v organické jednotě. Toto jejich oprávněné rozlišování se však koncem středověku přeměnilo ve faktické, ale neoprávněné rozdělení, které se později ještě prohloubilo.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Věda, rozum a víra:
- Jiří Grygar a jeho pohledy na vědu a víru - soubor textů
- Odporují si věda a víra? Prof. RNDr. Jan Fischer DrSc
- O vztahu víry a rozumu - průřez encyklikou Fides et Ratio (ThDr. Jiří Skoblík )
- Mystérium a rozum - o Bohu systematicky (Dominik Pecka)
- Další texty k tématu věda, rozum a víra zde

Příroda:
Příroda- Příroda: Bohu na stopě
Vytvořily můj rozum nerozumné a náhodné síly? 
Astronaut Cernan o Bohu 
Astronaut Irwin: Čemu mě naučil let na Měsíc 
Člověk potřebuje přírodu
Příroda je velkolepá podívaná 
Na Zemi jsme jen v podnájmu 
- Víra nedává odpověď na fungování přírody
- Věřím v Boha Stvořitele nebe i země
- Vzkříšení Obnova stvoření
- Další texty k tématu příroda, stvoření zde

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení
(22. 7. 2021) Vzdor a lenost nám mnohdy brání na naší cestě ke štěstí... Co s tím?

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
(19. 7. 2021) To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, znamená pro mne nekonečně víc než to, že člověk chodil po Měsíci.

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce
(17. 7. 2021) 20.7.1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 s lidskou posádkou.

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole
(16. 7. 2021) Kniha o jedné nestandartní škole, ne/standartním životě z víry, ne/standartním Božím…

Příroda je velkolepá podívaná

(12. 7. 2021) Tato překrásná „kniha“ se otevírá všem – jak malým, tak velkým. V kontaktu s přírodou člověk…

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2021) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...