Sekce: Knihovna

Vliv vědeckých objevů na lidské myšlení

Vývoj přírodních věd přispěl ke změně postojů k některým otázkám

z knihy Přírodní vědy a teologie , vydal(o): Teologické texty

Staletý vývoj přírodních věd přispěl ke změně postojů k některým otázkám, které mnozí myslitelé považovali za fundamentální, obecně závažné, které však se ukázaly jako podmíněné, závislé na pozorovateli, často řešitelné metodami přírodovědy.

Jsou to například otázky (viz [17]):

-- co je nahoře, co dole,
-- co se (mechanicky) pohybuje, co je v klidu,
-- co je příčinou pohybu, co příčinou jeho zastavení,
-- co přitahuje, co je přitahováno,
-- co je současné, co ne,
-- co je složené a co jednoduché; kritéria složenosti
a některé další. Mnohé z nich, jakkoli se zdají závažné a vždy zodpověditelné aspoň v principu, odhalila fyzika jako podmíněně smysluplné, dokonce závislé na stanovisku či stanovišti pozorovatele. V některých případech však existuje dodnes spontánní sklon chápat je jako otázky filosofické.

Poslední dvě otázky představují složité interdisciplinární problémy, u nichž je dialog obtížný. Naráží se na terminologická nedorozumění a kompetenční přesahy do sousedních oborů. Odpovědi závisejí na podmínkách experimentu a často i na pozorovateli. Vážnou terminologickou obtíží je např. název „teorie relativity“, který může zkratovou úvahou vyvolat v neodborných kruzích mylnou představu o relativizaci skoro všeho. Naopak: právě v tomto oboru hrají klíčovou roli veličiny, které nejsou relativní, tzv. invarianty. Ty obzvláště poutají pozornost moderní fyziky. Jejich závažnost roste a jde napříč nejen celou fyzikou, ale i ostatní přírodovědou. Na scénu vstoupil pojem symetrie (invariance) a různé formy jejího narušení, pojmy napohled vysoce abstraktní a nenázorné, které však jsou nástrojem k formulování obecně platných zákonů přírody. Pojem symetrie souvisí

(1) s pojmem řádu (kosmos, ordo), jímž se zabývali největší duchové antiky a středověku a který má důležitou roli při formulaci obecných zákonů přírody,

(2) s nejobecnějšími přírodními zákony, jako jsou zákony o zachování veličin a zákony vzájemného působení (interakce).

Symetrie ve vesmíru hledal po Platónovi i Kepler, ale fundamentálním pojmem zakládajícím přírodní zákony se staly až díky slavné matematičce Emmě Noetherové (1882--1935) a díky těm fyzikům poloviny minulého století, kteří stáli u zrodu tzv. kalibrační invariance.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Příroda - první stupeň zjevení
• Vztah vědy a teologie před 400 lety - na počátku 17. století
• Velká nedorozumění Galileiho procesu
• Konflikt mezi vědou a vírou je signálem nedostatečného pochopení
• Některá shrnutí
• Poznámky a literatura