Sekce: Knihovna

Marie Svatošová

Nebojte se!

aneb soud s vrahy a úmrtí papeže

z knihy Jak to vidí Marie Svatošová

Prožít sedm dnů ve společnosti dvou otrlých vrahů, od rána do večera poslouchat podrobnosti o spáchaném hrůzném činu a marně čekat na sebemenší náznak projevu lítosti patnáctiletého, který to všechno předem promyslel, bylo náročné i pro profesionály v soudnictví, natož pro "zmocněnkyni poškozeného", jak mě tam nazývali. Na první pohled by se zdálo, že jsem to zvládla. Neomdlévala jsem, nehroutila se, nebrečela, nevyčítala, v soudní síni jsem zachovala dekorum. Dekorum jsem už ale nedokázala zachovat večer, když jsem za šera po mši procházela v cizím městě cizím sídlištěm k vypůjčenému bytu. Vystoupila jsem z trolejbusu a kádrovala lidi, kteří vystoupili se mnou: ochrání mě nebo jsou naopak nebezpeční? Kabelku s doklady, klíči a pár korunami jsem pevně tiskla k sobě, rozhlížela se jako cvok a zrychlovala krok. Nikdy se takhle nechovám. Nepoznávala jsem se. Omladina na sídlišti jakoby z oka vypadla těm dvěma v soudní síni. Neviděla jsem v nich žádný rozdíl. Jeden mi silně připomínal mladistvého svědka, který vraha charakterizoval slovy "je hodný, bohatým bral a chudým dával". Všichni nejsou takoví, ujišťovala jsem se. Ale strach z nich šel. Modlila jsem se a oddychla si, když jsem za sebou konečně zamkla.

Oddychla jsem si, ale neusnula. Čtvero smrtelných zranění - každé jednotlivě by stačilo člověka usmrtit - honila se mi hlavou slova znalkyně z oboru soudního lékařství. Saze v dýchacích cestách jako důkaz hoření za živa. "Trpím, ale raduji se, protože na svém těle doplňuji, co zbývá do plné míry utrpení Kristových", vybavovala se mi slova svatého Pavla. Nenechávala mě na pochybách, že utrpení, které prožíval zavražděný P. Ladislav Kubíček patří právě do této kategorie. Jak velký ale je ještě ten zbytek, co zbývá na nás, na naše pacienty, na nevinné děti od narození těžce postižené - jak velký ještě může být? Zmenšuje se aspoň? Ubývá to? Není to tak, že se tím zlem v současném světě spíše rozmnožuje? Takové a podobné otázky se vynořovaly jedna za druhou a místo spánku tu byla únava, vyčerpání a kruhy pod očima. Takhle to dál nejde, říkala jsem si. Někde se ten bludný kruh přetnout musí.

Přetnul ho Jan Pavel II., přestože už v té době umíral. Nalistovala jsem si jeho slova: "Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Existuje někdo, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjejícího světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska. Jen on se může plně zaručit za slova: Nebojte se!"

Na náhody nevěřím. Jan Pavel II., velký mariánský ctitel zemřel o mariánské sobotě - první v měsíci. Zemřel o vigílii slavnosti Božího milosrdenství, slavnosti, kterou v jubilejním roce 2000 sám ustanovil právě na druhou velikonoční neděli. Atentát, který zázrakem přežil, byl na něho spáchán 13. května, ve výroční den zjevení Panny Marie ve Fatimě. Nikoho nenutím vyvozovat z toho jakýkoliv závěr. Pro mě osobně je to ale jasné poselství: důvěřuj v Boží milosrdenství, drž se Panny Marie a nic se ti nemůže stát. Držím se jí za sukni tak jako se drží malé dítě maminky, a nestydím se za to.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jak je v Česku rozšířena domácí péče o dlouhodobě nemocné či umírající?
• Záznam rozhovoru z ČRo Hradec Králové 26.2.2006
• Kdo je pro Boha V.I.P.?
• Aby bílá byla bílá
• Anděl s botami
• Bílé vrány
• Štěstí? Smůla? Kdo ví?!
• Stačí opěrný bod, páka a hej rup
• Dva lotři těchto dnů,
• Všechno je naopak
• Naše pusa je jako hlaveň kulometu
• Dvě mouchy jednou radnou
• Rošťák hodný následování
• Poslanecký plat – Jidášův měšec?
• Ohlášená neohlášená inventura (29. 12. 2004)
• Možná i to slunce v duši se objeví (15.12.2004)
• Čert nikdy nespí (1.12.2004)
• Různé motivy k emigraci (17.11.2004)
• Leží štěstí za kopečky? (3.11.2004)
• Původně jsem chtěla zvolit veselejší téma (20.10.2004)
• Je problém rozlišit, které z knih přicházejí na pult z Boží vůle a které z Božího dopuštění... (6.10.2004)
• Živý odkaz zavražděného kněze (aneb: mimo mikrofon 8, 22.9.2004)
• Na kopec ! (Aneb: mimo mikrofon 7, 8.9.2004 )
• Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? (aneb: mimo mikrofon 6, 23.6.04)
• Když Bůh mlčí (aneb mimo mikrofon 5, 9.6.2004)
• Letnice - svátek skutečné plnosti života (záznam rozhlasového pořadu 26.5.2004)
• Jestli jsi, Bože, dej se mi poznat ! (aneb: mimo mikrofon 4, 12.5.2004)
• Nezbytná podmínka štěstí (aneb: mimo mikrofon 3, 28.4.2004)
• Co je to štěstí (aneb: mimo mikrofon 2, 14.4.2004)
• Kdo hledá, najde, aneb POKRAČOVÁNÍ pořadu (ale MIMO MIKROFON 1, 31.3.04 )
• Kde se stala chyba? Aneb proč Dr. Svatošová JIŽ NENÍ ZVANÝM HOSTEM do pořadu Host do domu (17.3.2004)
• Sodoma a Gomora a desítka spravedlivých (3.3.2004)
• Internet a senioři / Modlitba Tomáše Mora (18.2.2004)
• Záznam internetového rozhovoru na www.vira.cz z 10.2.2004
• Krása stáří / Modlitba dříve narozeného (4.2.2004)
• O modlitbě (21.1.2004)
• Věda a víra / Interview s Bohem (7.1.2004)
• Vánoce / Porod o půlnoční v africké buši (17.12.2003)
• Advent / Kde se vzala radost (3.12.2003)
• Svoboda a odpovědnost / modlitba sv. Františka z Assisi (19.11.2003)
• Vnitřní svoboda / Odpuštění (5.11.2003)
• Dobrá kniha / Dušičky (22.10.2003)
• Jak ten čas letí / Přítomný okamžik (8.10.2003)