Sekce: Knihovna

Marie Svatošová

Anděl s botami

z knihy Jak to vidí Marie Svatošová

Koncem května se na Eljonu ve Špindlerově Mlýně (www.eljon.cz) uskutečnilo jubilejní, už desáté, setkání sestřiček z hospiců a dalších, podobně náročných pracovišť. Koná se zde dvakrát ročně pod názvem „Prevence syndromu vyhoření prakticky“. Tyhle sestřičky totiž dovedou leccos, ale jedno mnohým z nich schází: mnohdy nedovedou odpočívat, neumí myslet na sebe. Chtějí-li být ale svým nemocným ještě dlouho hodně platné, musí se naučit relaxovat. Právě toto je náplní oněch víkendů v Krkonoších. Žádné školení, žádná teorie, ale praxe.

Přijede-li některá se spánkovým dluhem, nechť to tam prospí. Potřebuje-li se někdo vypovídat, případně postěžovat na šéfy, má možnost. Touží-li jiná být potichu a nechce nikoho ani vidět, může se pustit po turistické značce sama. Většina se rozdělí do tří nebo čtyř výkonnostních skupinek. Nejzdatnější se rozhodnou zdolat Sněžku, unavenější se vyvezou lanovkou třeba na Medvědín, nejunavenější se spokojí s okolím fary. Zlatým hřebem programu je letní bobová dráha. Na té se moc hezky vyjímají řádové sestřičky s vlajícími závoji, zvláště, když nebrzdí a pustí to odvážně co to dá. Kolemstojící turisté kroutí hlavami a s překvapením zjišťují, že ta děvčata jsou normální. Pokaždé se nějaká řeholnice mezi námi objeví, a ta má po těchto zkušenostech z důvodů evangelizačních jízdu na bobové dráze povinnou.

Dělají-li dva totéž, není to totéž. Ujede-li někomu poslední autobus a musí dojít zbývajících 24 km pěšky, dojde domů unavený, vyčerpaný a pořádně naštvaný. Naše parta urazila stejnou vzdálenost, vrátila se na Eljon taky unavená, a za sebe přiznávám, že i s jazykem na vestě, ale byl tu podstatný rozdíl. Nikdo nebyl unavený naštvaně, nýbrž radostně. A jako prémii jsme zažili hezkou „náhodičku“.

Den byl jako vymalovaný. Modré nebe, ani horko, ani zima, bezvětří, dokonce i na Sněžce. Asi padesát metrů pod jejím vrcholem, zcela bez varování, se mi odlepila celá podrážka na pravé botě. Ten kousek k cíli bych už došla i bosa, ale co dál? Čekala nás zpáteční cesta přes rozbředlý sníh v úseku od úpatí Sněžky, kolem Luční boudy až po Kozí hřbety. Tam sníh končil, ale začínala strmá cesta dolů s tisíci ostrými šutry. Teoreticky padalo v úvahu sjet lanovkou do Pece pod Sněžkou, ale kde tam koupím v sobotu odpoledne boty? A jak se dostanu do Špindlu, když o víkendu autobusy téměř nejezdí? To je tak na vrtulník - blesklo mi hlavou, když v tom proti nám sestupovaly dolů dvě sestřičky z rajhradského hospice. Klidně mohly jít kratší, českou cestou, ale „náhodou“ šly po polské straně jako my. Jedna z nich měla v batohu náhradní boty mé velikosti. Nejspíš jako jediná v celých Krkonoších a navíc se ocitla v tu správnou chvíli na tom správném místě. Spontánně ze mě vylítlo: „Vidíte to? Takhle se Pán Bůh stará o své děti!“ Sestřička se zatvářila trochu překvapeně. Možná si pomyslela, co to plácám za nesmysly, přece se o mě postarala ona.

Večer jsem šla boty vrátit. Přidala jsem k nim své dvě drobné knížečky: "O naději" a "Náhody a náhodičky". Sestřička je neznala, ale hned se do nich pustila a ráno hlásila, že četla do noci. Takže už věděla, že anděl znamená poslaný, a ani se moc nedivila, když ji kolegyně nazývaly "anděl s botami". A třeba ta náhodička na Sněžce odstartovala celou sérii náhodiček dalších. Nemyslím, že by se měla někomu utrhnout podrážka. Stačí, když ten "anděl s botami" bude o té příhodě vyprávět svým pacientům, nebo jim půjčí knížky. Možná to někoho přivede k poznání, že i v jeho životě nebylo nic náhodou, a vyvodí z toho správný závěr. Já jsem závěr taky vyvodila: už nikdy nepůjdu na Sněžku bez náhradní obuvi. Ani ne proto, že bych se nemohla vrátit v ponožkách, spíše proto, abych se i já, bude-li to vůle Boží, mohla pro někoho stát "andělem s botami".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jak je v Česku rozšířena domácí péče o dlouhodobě nemocné či umírající?
• Záznam rozhovoru z ČRo Hradec Králové 26.2.2006
• Kdo je pro Boha V.I.P.?
• Aby bílá byla bílá
• Bílé vrány
• Štěstí? Smůla? Kdo ví?!
• Stačí opěrný bod, páka a hej rup
• Nebojte se!
• Dva lotři těchto dnů,
• Všechno je naopak
• Naše pusa je jako hlaveň kulometu
• Dvě mouchy jednou radnou
• Rošťák hodný následování
• Poslanecký plat – Jidášův měšec?
• Ohlášená neohlášená inventura (29. 12. 2004)
• Možná i to slunce v duši se objeví (15.12.2004)
• Čert nikdy nespí (1.12.2004)
• Různé motivy k emigraci (17.11.2004)
• Leží štěstí za kopečky? (3.11.2004)
• Původně jsem chtěla zvolit veselejší téma (20.10.2004)
• Je problém rozlišit, které z knih přicházejí na pult z Boží vůle a které z Božího dopuštění... (6.10.2004)
• Živý odkaz zavražděného kněze (aneb: mimo mikrofon 8, 22.9.2004)
• Na kopec ! (Aneb: mimo mikrofon 7, 8.9.2004 )
• Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? (aneb: mimo mikrofon 6, 23.6.04)
• Když Bůh mlčí (aneb mimo mikrofon 5, 9.6.2004)
• Letnice - svátek skutečné plnosti života (záznam rozhlasového pořadu 26.5.2004)
• Jestli jsi, Bože, dej se mi poznat ! (aneb: mimo mikrofon 4, 12.5.2004)
• Nezbytná podmínka štěstí (aneb: mimo mikrofon 3, 28.4.2004)
• Co je to štěstí (aneb: mimo mikrofon 2, 14.4.2004)
• Kdo hledá, najde, aneb POKRAČOVÁNÍ pořadu (ale MIMO MIKROFON 1, 31.3.04 )
• Kde se stala chyba? Aneb proč Dr. Svatošová JIŽ NENÍ ZVANÝM HOSTEM do pořadu Host do domu (17.3.2004)
• Sodoma a Gomora a desítka spravedlivých (3.3.2004)
• Internet a senioři / Modlitba Tomáše Mora (18.2.2004)
• Záznam internetového rozhovoru na www.vira.cz z 10.2.2004
• Krása stáří / Modlitba dříve narozeného (4.2.2004)
• O modlitbě (21.1.2004)
• Věda a víra / Interview s Bohem (7.1.2004)
• Vánoce / Porod o půlnoční v africké buši (17.12.2003)
• Advent / Kde se vzala radost (3.12.2003)
• Svoboda a odpovědnost / modlitba sv. Františka z Assisi (19.11.2003)
• Vnitřní svoboda / Odpuštění (5.11.2003)
• Dobrá kniha / Dušičky (22.10.2003)
• Jak ten čas letí / Přítomný okamžik (8.10.2003)