Může mít matka vlastní potřeby? Nebo je správné všeho se pro dítě zřeknout?

z knihy Maminky, které milují příliš , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Láska může po člověku žádat mnohé oběti, ale nikdy po něm nežádá, aby se úplně zřekl sám sebe. Pouze nesprávně chápaná láska považuje za nutné, aby ten, kdo miluje, úplně vymazal sebe sama.
Vymazat sebe sama znamená vymizet jako člověk, popřít vlastní potřeby a přání, nic od nikoho za svou péči nechtít, nevyžadovat od dětí respekt za to, co jim dávám.
Jistě, často bývá nutné a správné odsunout vlastní potřeby do pozadí, ale odložit je neznamená popřít je. Delší dobu upřednostňovat potřeby dětí je třeba jen tehdy, když je to opravdu nutné (například dokud jsou velmi malé), ale rozhodně není dobré jednat stále tak, jako by nikdo jiný než děti neexistoval. Mezi popřením sebe samého a obětavostí je velký a zřetelný rozdíl.

Dočasně odsunout stranou vlastní přání a v době, kdy to situace vyžaduje, se věnovat především dětem dokáže jen člověk psychicky vyzrálý a schopný opravdové lásky. Normální, opodstatněné odříkání rodiče nijak neničí, a přestože jim může působit obtíže, zvládají ho nakonec docela snadno.
Říkají, že „takové oběti člověk přináší rád“, a z těchto slov je cítit zvláštní, tajemné štěstí, které takto pojímaná obětavost člověku dává. Jsou to oběti, které od člověka vyžadují námahu, ale neničí ho, přinášejí únavu, ale ne zoufalství.

Avšak něco úplně jiného je žít – jak říká mnoho maminek – „jako bych vůbec neexistovala“. Tím si nestěžují jen na to, že nemají ani chvíli samy pro sebe, že nemají čas přečíst si knížku, jít si zacvičit nebo se sejít s kamarádkami, ale vyjadřují svou bolest nad tím, že se jim nedaří uspokojit své nejniternější potřeby: že se jim od dětí nedostává uznání, úcty a lásky.
Popřít sebe sama znamená nevyžadovat od dětí námahu, kterou by měly vynaložit i ony, aby měly s rodiči hezký vztah a aby rodina žila spokojeně.
(…)

Zralý, dospělý rodič se řídí především hodnotami (dobrem dítěte), nenechá se ovládat svým povahovým založením, a když mu city a pocity diktují něco, co je s přijatými hodnotami v rozporu, dokáže se jim vzepřít.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Osvaldo Poli

Související texty k tématu:

Láska v rodině (a výchově):
- Příprava na rodičovství a výchovu s humorem :-)
- Děti nejsou záplaty
- Děti odrážejí naši ne/lásku - R. Campbell
- Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem
- Když dítě nepřichází J. Fenclová
- Další texty k tématu rodina zde, výchova zde

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí