Přemrštěnost mění přirozenou povahu věcí

z knihy Maminky, které milují příliš , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Mnoho věcí je správných „jen po určitou mez“. Přemrštěnost mění přirozenou povahu věcí, takže už nemohou být dobré. Tak například přehnaná zdvořilost se stává pochlebováním, přemrštěné komplimenty ústí v podlézavost, z líčení vlastních zásluh je rázem hloupé chvástání. Z preciznosti se může stát puntičkářství, ctnost střídmosti se může proměnit v lakotu a nadměrné ochraňování dítěte může být po čase vnímáno jako dusivý příkrov.

Právě cit pro pravou míru oddělí odvahu od neopatrnosti a dokáže rozlišit, kdy je správné dítěti vyhovět, a kdy by to znamenalo kazit je, kdy je třeba být mu nablízku, a kdy už je to vlezlost a dotěrnost. Když je člověk „až příliš“ dobrý, tušíme, že něco není v pořádku, že opravdu dobrý asi nebude.

Neuměřenost je jako falešný tón. Hned poznáme, že tady něco neladí, že bychom měli zbystřit a mít se na pozoru. Opravdová láska respektuje jisté meze a nesnaží se je překročit. Pro dobro dítěte dokáže říct třeba i: „Tak takhle to dál nepůjde.“ Nepřipustí slepou obětavost či oddanost „za každou cenu“, která odsouvá stranou dokonce i dobro dítěte.

Ctnost mírnosti byla obvykle dávána do souvislosti s užíváním hmotných dober (jako je jídlo a pití), ale má své důležité místo i v mezilidských vztazích. Příliš často se zapomíná na to, že pro to, aby byl nějaký vztah skutečně dobrý a láskyplný, nesmí v něm mírnost chybět.
(…)
Pokud se některé matky považují za příliš milující, měly by si položit otázku, co je vede k tomu, aby byly tak nesmírně oddané, úslužné a obětavé, a měly by své lásce vrátit uměřenost, která svědčí o její opravdovosti.
Každý rodič by měl svou lásku uzdravit od strachu a odstranit její slabé stránky bránící dosáhnout cíle, který všem rodičům leží na srdci ze všeho nejvíc: vychovat děti dobře, aby z nich byli lidé silní a svobodní.
Ctnost mírnosti nám připomíná, že v přemrštěnosti je vždy skryta faleš a že milovat opravdu je něco úplně jiného než milovat příliš.

***
Se svolením převzato z knihy Maminky, které milují příliš, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Osvaldo Poli

Témata: děti-rodiče | rodičovství a výchova | výchova

Související texty k tématu:

Láska v rodině (a výchově):
- Příprava na rodičovství a výchovu s humorem :-)
- Děti nejsou záplaty
- Děti odrážejí naši ne/lásku - R. Campbell
- Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem
- Když dítě nepřichází J. Fenclová
- Další texty k tématu rodina zde, výchova zde

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí