Sekce: Knihovna
Minulost stále nosíme v sobě
Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o ´starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety.z knihy Křivda, odpuštění a smíření , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Je to právě ona s celou svou historií, která ovlivňuje rozhodujícím způsobem osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. "Každý aktuální stav je určitým způsobem poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů" - tvrdí Roman Ingarden. (...) Celá minulost je sama ze sebe neustále automaticky konzervována. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života." Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze vzhledem k celé této historii mohou být účinně léčena.
Rodinná historie ovlivňuje důležitým způsobem utváření celého našeho života a podobu vztahů, které navazujeme. Právě rodinná pouta - ta minulá stejně jako současná - rozhodují do značné míry o našem lidském štěstí. Čím jsou pevnější, tím jsme šťastnější. Tato blízkost však představuje i nemalé riziko. Čím intimnější jsou vzájemné vztahy mezi rodinnými příslušníky, tím snadněji může dojít k vzájemnému zranění. Těžko lze zranit někoho, kdo žije daleko od nás. Snadno však zraníme toho, kdo žije v naší blízkosti.
Zranění v rodinných vztazích jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o "starou historii", kterou jsme prožili už před mnoha lety. Právě ony staré záležitosti mohou být zdrojem bolesti, pokud nebyly uzdraveny a očištěny, a mohou také do jisté míry ovlivňovat naše aktuální postoje, jednání a samozřejmě vztahy v naší rodině. Právě proto je nesmírně důležité vrátit se ke všem ranám, které jsme utrpěli v rodinném prostředí, abychom je nepřenášeli (zpravidla nevědomky) na své aktuální vztahy v rodině i mimo ni.
"V mnoha případech se stává," píše Carl Gustav Jung, "že v sobě člověk nosí určitou minulost, se kterou se nikomu nesvěří a kterou obvykle kromě něho nikdo další nezná. Pro mne však začíná skutečná terapie teprve po zjištění této osobní historie. Představuje totiž tajemství nemocného - tajemství, které ho zlomilo. Přesto se v ní ukrývá klíč k terapii. Záleží na lékaři, zda nalezne způsob, jak se k ní dostat. Musí klást otázky, které se týkají celého člověka."
To, co C. G. Jung odhaluje u lidí psychicky zraněných, je třeba umět vypozorovat také u těch "normálních", kteří vykazují zjevně menší ublížení, což však vůbec nemusí znamenat, že by méně trpěli. Také malá ukřivdění a "malá", avšak po delší čas vzájemně působená zranění, mohou tvořit tlustý nános pocitu křivdy, a ta vyžaduje vnitřní uzdravení.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- I staří lidé jsou bezbranní
- Sourozenecké ´války´
- ´Detoxikace´ pocitu křivdy
- Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení.
- Postavme se utrpení čelem!
- Utrpení je zlo!
- Od odpuštění ke smíření
Autor: Józef Augustyn
Související texty k tématu:
Zranění (psychické, citové, vnitřní)
- Staré zážitky mohou ovlivnit to, co prožíváme nyní
- Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala
- Nenávist k rodičům se promítá i do vztahů k jiným lidem
- Nikdy jsem nepochopil, proč mě matka opustila
- Děti, které byly zraněny, pak zraňují další lidi
- Děti z děcáku, aneb život bez rodiny. Autobiografické vzpomínky.
- Kdo nepoznal opravdovou lásku, kompenzuje svou nouzi jinak...
- Minulost stále nosíme v sobě
- Osvobodit se z vězení minulých zranění Dovolím, aby to, co mi někdo udělal, určovalo můj život?
- Poznat traumata, která nám byla způsobena v dětství. Objektivně a bez zášti.
- Navzdory zraněním od rodičů můžeme žít jinak
- Jak se vyrovnat s vnitřními zraněními?
Láska v rodině (a výchově):
- Příprava na rodičovství a výchovu s humorem :-)
- Děti nejsou záplaty
- Děti odrážejí naši ne/lásku - R. Campbell
- Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem
- Když dítě nepřichází J. Fenclová
- Další texty k tématu rodina zde, výchova zde
Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení - iluze, kterou je třeba rozptýlit
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde
Odpuštění, smíření:
- O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace...
- Odpuštěním prospíváme především sobě Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb, které mezi námi existují. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, vlečeme je s sebou jako těžký náklad.
- Myšlenky na pomstu dovedou člověka ovládat až k nepříčetnosti Pochopil jsem, jak strašné břímě nese ten, kdo se zapřisáhne, že nikdy neodpustí, a koho ovládá touha po pomstě.
- Chceš víc milovat? Víc odpouštěj! To je naše každodenní povolání a často i náš každodenní zápas při následování Ježíše. I když se to může zdát bolestivé...
- Dal ti někdo přezíravě najevo, co všechno jsi pokazil?
- Jak křesťansky řešit konflikty ve vztahu? Řada lidí vyrůstá bez zkušenosti odpuštění. Odpuštění a smíření je ale úžasná věc. Přináší ohromné osvobození. V pokusu o odpuštění ale hrozí i jakýsi „svatý“ podvod.
- Jaký význam má odpuštění? Co znamená odpustit? Návod pro šťastný život
Minulost
- Minulost stále nosíme v sobě
- Staré zážitky mohou ovlivnit to, co prožíváme nyní
- Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala
- Dědictví lze spravedlivě vypořádat jen málokdy...
- Nenávist k rodičům se může promítat i do ostatních vztahů
- Myšlenky na pomstu dovedou člověka opanovat
- Odpustit znamená vzdát se naděje na lepší minulost...
- Vypořádání se s minulostí je možné