Sekce: Knihovna

Józef Augustyn

I staří lidé jsou bezbranní

Na křivdu si nikdy nezvykneme

z knihy Křivda, odpuštění a smíření , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Každá zkušenost křivdy je bolestná, neboť vždycky znamená nespravedlnost. Trpíme, jsme-li pokořováni, ponižováni, vykořisťováni, pokouší-li se námi někdo manipulovat, obviňovat nás, omezuje-li naši svobodu nebo porušuje-li hranice naší intimity a podobně. Každá křivda připravuje člověka o dobra, která mu právem náležejí a jichž je zapotřebí k důstojnému lidskému životu. Na křivdu si nikdy nezvykneme - může trvat celá dlouhá léta, ale vždycky bolí. Prenatální psychologie zdůrazňuje negativní vliv nepřijetí dítěte na vývoj plodu i celý pozdější život po narození. Křivda bolí od prvních dní lidské existence až do okamžiku smrti. Není-li nemluvně zahrnováno patřičnou péčí a láskou, prožívá ublížení a svou zkušenost sděluje bezradným pláčem a křikem.

Ten, kterému bylo ukřivděno, vždycky trpí - bez ohledu na věk, vyznání, vzdělání, společenské postavení a hmotnou situaci. Před utrpením z prožívaného ublížení nechrání člověka ani pokročilý věk: lidé zralého věku prožívají naopak nedostatek opory, péče, vlídnosti a starostlivosti bolestně. Protože se s přibývajícím počtem let zmenšuje jejich odolnost proti těžkým zkušenostem, jsou stále bezradnější a bezbrannější i proti ublížení, a tato bezbrannost starého člověka proti zranění se tak podobá bezbrannosti dítěte. Přestože mu věkem získaná moudrost někdy pomůže zaujmout patřičný postoj k ublížení, nepřestává utržená rána působit bolest.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Sourozenecké ´války´
• ´Detoxikace´ pocitu křivdy
• Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení.
• Minulost stále nosíme v sobě
• Postavme se utrpení čelem!
• Utrpení je zlo!
• Smíření nebude trvalé, pokud by bylo dosaženo pod tlakem