Buďte aspoň někdy jako děti! Žijte tady a teď!

Jedu právě na návštěvu na skautský tábor a pročítám si text evangelia a přemýšlím, jak napsat tuto úvahu...  Když pak pozoruji rej odpoledního programu, upoutává mě jedna známá věc:

Přestože rodiče zabalili dětem do kufru na tábor pečlivě tričko na každý den, a taky trenky na každý den a ponožky a čistý ručník navíc, vlastně to občas vypadá, že si nemuseli dávat tu námahu. Na co totiž vytahovat čisté oblečení, když se pořád něco děje a musím hrát s kamarády vedle ve stanu Bang! a běžet k potoku těžit jíl, anebo do lesa hrát bojovku, a pak už je zase jídlo a napít se studené vody, a pak je třeba zaházet si s frisbee... A na to, že někde v kufru leží čisté tričko už opravdu nezbývá energie ani čas. Snad to ani není v tom posvátném čase důležité. Rodiče tak za dva týdny složené komínky oblečení budou moci naskládat zpátky do skříně v pokojíčku. Já si totiž hravě vystačím s jedním tričkem, na které si pomocí fleků a skvrn jako do kroniky zaznamenávám, co všechno jsme během tábora zažili.

A mně se zdá, že v tom spočívá krása, kterou mnozí dospělí zapomněli, a ve které je ukryt smysl slov, když Ježíš vysílá své učedníky do světa: Když jdete hlásat moje království, neberte si dvoje šaty ani peníze do opasku. Buďte aspoň někdy jako děti, prosím, je-li to možné. Neplánujte úzkostlivě, nežijte pořád zasnění nebo vystrašení v budoucnosti. Žijte tady a teď. Zde je totiž ukryto Boží království, právě zde se s ním můžete potkat. A jestli ho máte hlásat, měli byste ho taky aspoň trochu znát a zažívat.