Sekce: Knihovna

Georgette Blaquierová

Manželství není vždycky procházka s kytkou v ruce...

Cesty lásky

z knihy Odvaha žít lásku , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V obřadu svátosti manželství si manželé mohou k vyjádření svého svazku zvolit jednu ze dvou formulí. Jedna vyjadřuje jejich závazek těmito slovy: "Přijímám tě za manžela (manželku) a odevzdávám se ti, abychom se věrně milovali ve štěstí i ve zkouškách a abychom podporovali jeden druhého po celý život."

Zdá se mi, že tato formulace bere realisticky v úvahu učení a dozrávání v tomto svazku. Vždycky to není procházka s kytkou v ruce, ale jestliže manželé společně sdílejí radosti i bolesti, jejich láska se po celý manželský život postupně prohlubuje.

U moderních manželů existuje nepochybně dvojí pokušení: buď naivně věří, že rozumějí-li si sexuálně, nebudou žádné problémy, nebo si při první nesnázi myslí, že přišel fatální konec lásky a že je nutný rozchod.

Příliš snadno směšujeme krizi rozchodu a krizi růstu. Krize růstu je samozřejmě nevyhnutelná a je osudem každého z nás: podstatné je dobře ji určit, brát ji vážně, nikoli tragicky, přijmout v ní především milost Boží, skrze kterou "všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha" (Řím 8,28).

Každý manželský pár má svou historii a svůj originální způsob, jak zvládat tyto problémy. Myslím ale, že přesto můžeme vyznačit některé orientační body nebo vykřiknout: "Pozor, zatáčka" či dokonce "pozor, náledí", protože vždycky lze uklouznout.

Chtěla bych vyznačit některé z těch klíčových etap manželského života, v nichž se většina dvojic dříve či později ocitne. Nevyčerpám samozřejmě všechny možné případy, nebudu se ani přespříliš šířit o psychologickém aspektu věcí. Myslím, že ten, jakkoliv je důležitý, není třeba přeceňovat. Přestože jsme se odhodlali navštívit manželskou poradnu (což je často nutné a blahodárné), všechno ve svém manželství jsme nevyřešili.

Půda, na níž se odehrává zápas, je totiž mnohdy duchovního řádu. Mluvím zde o manželech, kteří vzali svátost manželství vážně a uzavřeli svazek nikoli pouze mezi sebou, ale s Bohem. Svátost manželství je jakousi laboratoří lásky, protože je symbolem a znamením lásky Boží k jeho snoubence církvi, ale také ke každému z nás. My všichni jsme milováni snubní láskou, směřující ke svatbě v Království. Kdo žije zasvěceným životem v celibátě, ten to zvěstují světu už dnes, lidé žijící v manželství mají ztělesňovat dlouhou a někdy drahou dobu učení.

Krize manželského života mají proto i rozměr a dosah duchovní, což si možná dost dobře neuvědomujeme. Skrze radosti a bolesti našeho života se vyslovuje Bůh - a ten nám přece má co říct.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Počáteční láska... (Zj 2,4)
• Od splynutí ke sdílení...
• Životní starosti...