Trpělivostí zachráníte svou duši. (Lk 21,19) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Walter Trobisch

Sebepřijetí je v nejhlubším smyslu základem existence

Není lásky k bližnímu bez lásky k sobě samému

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS

Spojení mezi sebeláskou a nesobeckosti', mezi sebepřijetím a sebeodevzdáním obzvláště vyniká, když se podíváme na Ježíše Krista.

Ježíš spočíval zcela sám v sobě a byl si plně vědom své identity. Dokonale se ztotožňoval sám se sebou. S vědomím plné moci mohl říci: "Dříve než se Abraham narodil, já jsem" (Jan 8,58b). A s Bohem, který o sobě řekl: "Jsem, který jsem" (2.Moj. 3,14), se prohlásil zajedno: "Já a Otec jsme jedno" (Jan 10,30).

Je příznačné, že v Novém zákoně zmínky o Ježíšově božství předcházejí výrokům o jeho sebeodevzdání. Chtěl bych to vysvětlit na dvou případech. Prvním je příběh o mytí nohou, akt sebezapření. Začíná výpovědí naprostého sebepřijetí: "Ježíš věděl, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází." Na tomto pozadí pak následuje líčení jeho sebeponížení a sebeodevzdání: "Odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán." (Jan 13, 4-5)

Sebepřijetí a nesobeckost stojí navzájem v bezprostředním vztahu: Ježíš věděl, kdo je, a byl srozuměn sám se sebou. Uskutečnil "přijetí sebe sama". Proto mohl sám sebe vydat, stát se tak "ne-sobe-ckým". Nemusel svoje pravé "já" (sebe), svoji identitu, svou totožnost s Bohem palčivě svírat jako kořist - tedy jako něco, co by mu nepatřilo; "nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži." (Fil. 2,7-8)

Výpověď o jeho totožnosti předchází líčení o jeho sebeponížení: "Přestože byl Bůh v lidské podobě..." Bible tímto spojením zdůrazňuje: Není lásky k bližnímu bez lásky k sobě samému. Ještě výstižněji by se dalo říci: Protože se Ježíš miloval, byl nesobecký, mohl nás milovat "jako sám sebe".

Ale ať nikdo neříká: Tu se jedná o Ježíše, ale kdo jsme my? Této námitce bere Pavel vítr z plachet tím, že výše uvedenému výroku o sebepřijetí a sebezapření předesílá výzvu: "Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši." (Fil. 2,5)

Jestliže je Ježíš naším životem, pak to znamená, že sebepřijetí je v nejhlubším smyslu "základem vší existence". Poslušnost k sebezapření předpokládá tedy poslušnost k sebepřijetí.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(16. 11. 2019) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří listopadové dny roku 1989. (odkaz na kna.cz)

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2019) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2019) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2019) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...

13. 11. si připomínáme sv. Anežku českou - materiály pro děti

(12. 11. 2019) Obrázkové čtení sv. Anežce. Pracovní list s obrázky a základními informacemi o životě svaté Anežky. Šablona na sklo,…

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2019) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se voják Martin před branami města Amiens rozdělil se…