Láska je víc než přijetí

Koho Kristus přijímá, toho i mění. Podrobuje ho procesu proměny. Láska pracuje.

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS

Na tomto místě musíme provést opravu. Dosud jsme vědomé používali výrazy "láska" a "přijetí" jako slova rovnocenná a navzájem zaměnitelná. Ale v pohledu na Krista je zřejmé, že láska je přece jen něco víc než "přijetí". Neboť kdo ví, že ho Kristus přijal, nemůže zůstat stejný. Koho Kristus přijímá, toho i mění. Podrobuje ho procesu proměny.

V tom smyslu se mi zcela nově jeví Jan. 1,12. Chtěl bych tento verš volně citovat: "Kdo Pána Ježíše přijímá, kdo se pomalu učí předávat mu vedení svého života, kdo se nechává jím milovat, ten se stává Božím dítětem a dostává od něho sílu pracovat sám na sobě a tak se podobat Kristovu obrazu." Boží láska nemiluje to, co je hodné lásky - ona tvoří věci hodné milování. Láska pracuje. Znamená víc než jen přijetí. Vytváří v nás obraz tak, jak si ho Bůh představuje - a to je celoživotní proces. Být přijat Bohem neznamená: Ty už jsi zkrátka takový, nedá se nic dělat! Naopak: Já tě přijímám takového, jaký jsi, avšak nyní začíná práce lásky, která ovšem vyžaduje i tvou spolupráci, i tvou lásku k sobě.

Kdosi se mě zcela zmateně tázal: Jak to tedy je? Na jedné straně se mám přijmout takový, jaký jsem - a na druhé straně mám na sobě pracovat a mám se změnit!

Moje odpověď: Boží láska nás nezbavuje práce na sobě, nýbrž ji umožňuje. Nechat se Bohem přijmout, neznamená, že složím ruce do klína a řeknu: "Jsem zkrátka takový", nýbrž že se podrobím bolestnému procesu růstu - veškerý růst je spojen s bolestí - a nechám na sobě pracovat "dláto" Boží lásky. Proto je sebepřijetí jenom prvním krokem, startem k nutné změně. Nezbavuje mě práce na sobě samém. Naopak: pověřuje mě prací a dává mi pro ni předpoklad.

Kritici mé knížky "Měl jsem rád jedno děvče" mi vytýkali: "Vy jste toho Františka, s nímž tu korespondujete, nepřijal; místo toho jste ho chtěl změnit, vyzval jste ho k jinému chování." Já jsem ho sice přijal, jak ukazují první dopisy, ale potom jsem jej vyzval ke změně jeho chování, protože jsem ho měl rád. Neboť láska má ještě jeden zcela jiný význam než pouhé přijetí. Když miluji "svého bližního jako sám sebe", pak nemohu jinak, než mu pomoci stát se "sám sebou".

Dr. Theodor Bovet píše: "Když mám sám sebe opravdu rád, pak nemohu zůstat stát, nýbrž se chci změnit, až se stanu takovým, jakým mě chce mít Bůh."

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Walter Trobisch

(Související) texty k tématu:

Láska:

Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře! Objevuje krásy, kde druzí nevidí nic...
Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný. Bez lásky se život stává peklem a je nesnesitelný.
Jsi stvořen, abys byl milován Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezení. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován. Žít a nebýt milován je omezení.
Další texty na k tématu láska zde

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí