Potřebujeme žít v pokoji
Osobně mým největším přáním je žít v pokoji. Zažil jsem konec druhé světové války. Přelety bombardovacích letadel, nálety, neustálé zalepování skulin v papírovém zatemnění a strach z kontrol. V květnové revoluci po několikadenním pobytu v krytu holešovického činžáku, po klukovském pomáhání stavět barikády vedle našeho domu přišlo ráno 9. května! Svítilo slunce a všude klid. Nepochopitelné ticho bylo přerušováno jenom zpěvem ptáků! Zázračné probuzení. Všude pokoj a radost lidí.
Potřebuji žít v pokoji, sladit svůj život s celým stvořením i Stvořitelem. Žít v dobré společnosti. To bylo také hlavní téma Ježíšova života. To považoval za smysl lidského života. Život v Božím království znamená žít v té nejlepší společnosti, jakou si mohu přát. Jednomu bystrému židovskému teologovi Ježíš řekl, že není daleko od Božího království. Jiným posluchačům potvrdil, že království Boží je uprostřed nich.
Růžové brýle nepomohou, ale pravda nás osvobodí...
Pokoje a života v Božím království nelze ale dosáhnout bez toho, aniž bych reálně hleděl i na sebe sama. Všechno totiž člověka svádí k tomu, aby se na sebe díval růžovými brýlemi a všechny nedostatky hledal nejdříve mimo svou osobu. Ježíš měl pro tento zásadní obrat, bez něhož nelze pokračovat, zvláštní výraz: Změna smýšlení.
Pokoje a plného života v Božím království nelze dosáhnout bez upřímného pohledu na sebe sama. Člověk má totiž přirozený sklon dívat se na sebe idealizovaně - růžovými brýlemi, přehlížet své nedostatky a hledat chyby spíše u druhých.
Klíčový krok, bez kterého není možné pokročit, je vidět věci tak jak jsou, reálně. Nepříjemnou realitu, ale i Boha, který je konečným naplněním a vítězem dějin. Ježíš říká: Poznáte pravdu a jedině pravda vás osvobodí. (srov. Jan 8:32). Odložit růžové brýle tedy není požadavek neuskutečnitelný. Ježíš opakovaně vysvětloval, že stejně nikdo není dobrý, jenom Pán Bůh. Není tedy nic divného na tom, jestliže i já jsem udělal a dělám nějaké chyby. Ale lidé se s tím odmítají smířit, protože to člověka trochu znevažuje před ostatními.
Mohu rozvíjet své schopnosti navzdory všem zakopnutím
Když si dokážu přiznat své konkrétní špatné postoje a činy – tedy hříchy – otevírá se mi cesta vidět ostatní lidi jako sobě rovné. Mohu je vnímat nejen jako milé, obětavé a pracovité, ale také jako ty, kdo bojují se svými slabostmi, podobně jako já. Ať už jde o nevšímavost, samolibost nebo jiné neduhy, které často nebo občas trápí i mě.
Najednou si uvědomím, že si lidí mohu vážit, spolupracovat s nimi a překonávat i případné konflikty či nepřátelství. Mohu rozvíjet své schopnosti, aniž bych se bál chyb nebo posměchu. Mohu tak přijmout své nedostatky, spoléhat na Boha a už teď žít v jeho pokoji. Svým narozením jsem vstoupil do věčného života, a pokud beru Pána Boha vážně, mám cestu do jeho království otevřenou.
