Co nechce lenoch dělat,
to alespoň ‚okecá,‘

Pro lenocha platí, že systematicky nahrazuje činy pouhými slovy. Co nedokáže nebo spíše nechce dělat, to alespoň ‚okecá,‘ z toho se vymluví. Za nějaký čas vlastní rozpor teorie a praxe přestane vnímat a třeba i učí druhé věcem, které sám dávno nežije. Lenoch bývá lhář a alibista. Když dostane ve škole špatnou známku, je to vždycky chyba učitele. Přijde-li někam pozdě, protože se doma včas nezvedl od novin, řekne, že nejela tramvaj nebo že doma prasklo vodovodní potrubí. Raději vymýšlí různé konstrukce, aby nemusel přiznat, že měl prostě vyrazit z domu o deset minut dřív nebo že zaspal.


Lenost, lhaní a podvádění
mají k sobě hodně blízko

Na Vysoké škole báňské jsem měla spolužáka, který za poslední dva roky studia stačil „pohřbít“ snad celé příbuzenstvo. Měl známého v tiskárně, a vždycky když měl strach jít na zkoušku a potřeboval náhradní termín, dal si natisknout falešné parte nějaké babičky nebo tetičky. Jistě, běžnější jsou v podobných situacích falešné omluvenky od lékaře, daný případ je možná spíše k smíchu (pokud jej nějaký čtenář nepoužije jako inspiraci), ale faktem zůstává, že lenost, lhaní a podvádění k sobě mají hodně blízko. Nebezpečné je, že podvádění z lenosti začíná maličkostmi, ale může se z něho vyvinout celý životní styl.


Lenoch exceluje
v posuzování druhých

Lenoch rovněž exceluje v posuzování druhých, čímž odvádí pozornost od svých nedostatků. Kterýsi lenoch – vtipálek vymyslel například dosti používané heslo: „Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos.“ Jindy si chybami a leností druhých omlouvá svou ubohost. Často neskrývá lenoch odpor k těm, kteří jsou horlivější než on, kteří ho dráždí svou pracovitostí, zachováváním pořádku apod., a rád je zesměšňuje. Běžně dokonce svou vlažnost a polovičatost nazývá zmoudřením, zvláště ve středním a pokročilejším věku.


Machrování

Ruku v ruce s leností jde rovněž ‚machrování‘. Ne nadarmo se říká, co Čech, to fotbalový trenér, a jak známo, většina z našich pivních sportovců už hodně dávno do míče nekopla. Jiní zase rádi vedou dlouhé kritické rozpravy o politice, aniž by se sami hodlali kdekoli veřejně angažovat. Pro další se stala koníčkem kritika církve, zvlčilé společnosti nebo kohokoliv, o koho zavadí jazykem.

Kritizovat není zlé samo o sobě. Vždyť toto původem řecké slovo znamená posuzovat, rozlišovat, zvažovat, a to jsou naprosto nezbytné činnosti jakéhokoliv myslícího člověka. Celý problém spočívá v tom, kdo, co a jak posuzuje.

***

Zpracováno podle knihy Kateřiny Lachmanové: Dvojí tvář lenosti, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z knihy naleznete zde.