Víra je podstata toho, v co doufáme. (Žid 11,1) - Biblický citát na dnešní den

3. 5. 2017 , Rob Parsons (Foto: IMA)

Kéž by nám někdo byl řekl, jak být mámou, tátou...

Kéž by nám někdo byl řekl, jak být mámou, tátou...

Udělal jsem mnoho chyb v tom, že jsem sám sebe přetěžoval, když byly děti malé. Po mnoho let říkám otcům o třech iluzích, které mne držely v takovém životním stylu. Moje manželka zas vypráví o jiných věcech, o kterých při začátku rodičovství neměla ponětí.

Co říká otec:

První iluzí bylo, že jsem si namlouval, že „svou práci dělám pro děti. Tedy chci, aby měly víc, než jsem mohl mít já“. Možná to je vznešená pohnutka, ale faktem je, že většina dětí dává přednost tomu mít méně věcí, ale více nás. Pěkně to řekl jeden dětský psycholog: „Jsme tak zaneprázdněni tím, že svým dětem opatřujeme, co jsme sami neměli, že nemáme čas jim předat to, co jsme měli.“

Druhou iluzí bylo, že nebudu tak vytížený pořád. Říkal jsem si, že tohle vypjaté období brzy přejde a budu pak mít více času na věci, které jsou skutečně důležité. Jenomže – jak u mě, tak u většiny z nás – to není časově náročnější období, to je život. Dokud si to neuvědomíme, budeme donekonečna odkládat věci, které jsou pro nás skutečně důležité, s tím, že si na ně uděláme čas… zítra.

A třetí iluzí bylo, že dveře dětství budou otevřeny pořád. Byl jsem přesvědčen, že když dětem řeknu „později“, nebo „uděláme to příští týden“, že tu pořád bude to „později“.  Jenže on přijde čas, kdy si s námi přestanou chtít hrát. Dál nás mají rády, ale když si namlouváme, že příležitosti číst jim před spaním pohádku nebo si s nimi zahrát dámu tu budou věčně, lžeme si do kapsy.

Co říká matka:

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že vřelá mateřská láska nepřijde automaticky a že se nebudu cítit jako maminka z reklamy na dětskou výživu. Že budu unavená, naštvaná a často vyděšená, totálně ochromená tíhou odpovědnosti a budu se s partnerem hádat častěji než dřív – a že to není nic nenormálního.

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že pro své děti musíte být k dispozici neustále. Ať se stane cokoliv, dokonce i když vás zraní – stále tu musíte být pro ně.

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že matkou ale nepřestanete být nikdy! Když děti vyrostou a opustí domov, nemáte už žádnou autoritu a nemůžete udělat vůbec nic, když chybují. Musíte je prostě nechat jít; ale když odcházejí, kus vás odchází s nimi.

Nejsme dokonalí rodiče a nikdo to po nás nechce

Nejsme dokonalí rodiče a nikdo to po nás nechce. 
Ale dělejme, co je v našich silách. 
A to je docela dobrý přístup i k našemu rodičovství.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Roba Parsons: Jak žít a přežít manželství,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Související texty k tématu:

Láska v rodině (a výchově):
- Příprava na rodičovství a výchovu s humorem :-) 
- Děti nejsou záplaty
- Děti odrážejí naši ne/lásku - R. Campbell
- Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem
- Když dítě nepřichází J. Fenclová
- Další texty k tématu rodina zde, výchova zde

 

Dělej, co máš právě dělat! Age quod agis!

 

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22. 2. 2019) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj...

Mladí lidé proti zvrácenému politickému zřízení

(21. 2. 2019) 22. 2. 1943 byli v Mnichově gilotinou popraveni tři mladí lidé Sophie Scholl, Hans Scholl a Christoph Probst z odbojové...

Rodinný život 1/2019 s tématem „Technorodina“

Rodinný život 1/2019 s tématem „Technorodina“
(18. 2. 2019) Jakou roli hrají v našich životech moderní technologie? Mohou být pro křesťana přínosné, nebo nás jen odvádějí od...

Stolec svatého Petra - svátek

(17. 2. 2019) Co se připomíná o svátku Stolce svatého Petra?

Týden manželství

(11. 2. 2019) Dobré manželství by chtěl prožívat každý. Dobré manželství ale není samozřejmost.