Kéž by nám někdo byl řekl, jak být mámou, tátou...

Udělal jsem mnoho chyb v tom, že jsem sám sebe přetěžoval, když byly děti malé. Po mnoho let říkám otcům o třech iluzích, které mne držely v takovém životním stylu. Moje manželka zas vypráví o jiných věcech, o kterých při začátku rodičovství neměla ponětí.

Co říká otec:

První iluzí bylo, že jsem si namlouval, že „svou práci dělám pro děti. Tedy chci, aby měly víc, než jsem mohl mít já“. Možná to je vznešená pohnutka, ale faktem je, že většina dětí dává přednost tomu mít méně věcí, ale více nás. Pěkně to řekl jeden dětský psycholog: „Jsme tak zaneprázdněni tím, že svým dětem opatřujeme, co jsme sami neměli, že nemáme čas jim předat to, co jsme měli.“

Druhou iluzí bylo, že nebudu tak vytížený pořád. Říkal jsem si, že tohle vypjaté období brzy přejde a budu pak mít více času na věci, které jsou skutečně důležité. Jenomže – jak u mě, tak u většiny z nás – to není časově náročnější období, to je život. Dokud si to neuvědomíme, budeme donekonečna odkládat věci, které jsou pro nás skutečně důležité, s tím, že si na ně uděláme čas… zítra.

A třetí iluzí bylo, že dveře dětství budou otevřeny pořád. Byl jsem přesvědčen, že když dětem řeknu „později“, nebo „uděláme to příští týden“, že tu pořád bude to „později“.  Jenže on přijde čas, kdy si s námi přestanou chtít hrát. Dál nás mají rády, ale když si namlouváme, že příležitosti číst jim před spaním pohádku nebo si s nimi zahrát dámu tu budou věčně, lžeme si do kapsy.

Co říká matka:

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že vřelá mateřská láska nepřijde automaticky a že se nebudu cítit jako maminka z reklamy na dětskou výživu. Že budu unavená, naštvaná a často vyděšená, totálně ochromená tíhou odpovědnosti a budu se s partnerem hádat častěji než dřív – a že to není nic nenormálního.

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že pro své děti musíte být k dispozici neustále. Ať se stane cokoliv, dokonce i když vás zraní – stále tu musíte být pro ně.

Kéž by mi byl tak někdo řekl, že matkou ale nepřestanete být nikdy! Když děti vyrostou a opustí domov, nemáte už žádnou autoritu a nemůžete udělat vůbec nic, když chybují. Musíte je prostě nechat jít; ale když odcházejí, kus vás odchází s nimi.

Nejsme dokonalí rodiče a nikdo to po nás nechce

Nejsme dokonalí rodiče a nikdo to po nás nechce. 
Ale dělejme, co je v našich silách. 
A to je docela dobrý přístup i k našemu rodičovství.