Věřím, že existuje Bůh. Ale nemám rád církve.

Dobrý den,

je mi skoro padesát.  Můj život je již pryč. A nedosáhl jsem nic z toho, co jsem chtěl. Chtěl jsem normální život. Rodinu, děti. Chtěl jsem být vědcem. Chtěl jsem i méně dobré věci. Nepodařilo se. I protože jsem žil v zlé době. Dospělý život jsem začínal, když se měnil systém z komunistického na kapitalistický. Najednou nebylo nic. Jenom kriminalita. 

Nikdo nepotřeboval to, co jsem studoval a bavilo mě. Neměl jsem na základní potřeby. Neměl jsem kde spát. Neměl jsem co jíst. Každému jsem byl ukradený. Pamatuji si jenom jednoho člověka, co mi pomohl (místní maďarský podnikatel). Měl autobazar a několika lidem dal ubytování za to, aby mu hlídali autobazar. Když viděl, že potřebuji peníze, vymyslel si pro mě nějakou brigádu (malovat plot atd.).
Později se mi podařilo vystudovat. Nelegálně jsem pracoval v cizině, pak znova po brigádách v ČR. Později se mi podařilo dostat se do dobré profese. Ale to už bylo pozdě. Dobře vydělávat jsem začal až pozdě. Už jsem starý, bez energie bez schopnosti učit se, bez ostroumu, jaký jsem měl v mládí. Nyní, když už normálně vydělávám, už nemám na nic síly. Už jsem opotřeben, můj život končí. Finančně to je sice momentálně dobré, ale protože jsem mohl šetřit až pozdě, nemám našetřeno dost. A hypotéku vzhledem k věku již  nedostanu.

Nejhorší je, že to nikdo nechápe. Mojí rodiče všechno dostali od komunistů. Dostali byt jako mladí (já na něj musím celý život makat), jako mladí měli nové auto, měli základní potřeby pro život. Když se změnil režim na kapitalistický, mysleli si, že my se máme lépe, než se měli oni, protože můžeme více cestovat (tj. dělat otroky v zahraničí). Nechápou to. Neprošli si peklem devadesátých a nulových let. Média si vůbec nevšímají tragédie mé generace. Šlo doslova o genocidu. V SR a ČR moje generace zaznamenala nejnižší porodnost v historii. Vysokou míru sebevražd, chorob a kriminality. Jako by se nic nestalo. Jako bychom ani nebyli. Mladší generace již mají šanci na normální uplatnění a normální život v novém systému. Starší generace měly život plný jistot a klidu v komunistickém systému.

Ano, je několik lidí, co mi rozumí. Prošli si tím stejným. Vrstevníci, co nic do života od rodičů nedostali. Anebo někteří spolužáci z VŠ. Jsou sice  z bohatších rodin, ale rozumí. Viděli všechno na vlastní oči. Ale ti všichni mají co dělat sami se sebou.

Taky mě hodně mrzí, že jsem se nechal nachytat na nové „hodnoty“, co k nám po 1990 přišly ze západu, a žil jsem podle nich. Nejde to vrátit. Chtěl bych se vrátit k něčemu dobrému. Rodinu už asi mít nebudu. A proto nevidím žádnou budoucnost, proč bych se měl ještě snažit. Za nějaký čas umřu. A nic tady nezůstane. Nic. Své nadání v mládí (každý má nějaké) jsem promrhal tím, že jsem každý den hledal, kam půjdu na brigádu, abych měl co jíst a kam půjdu spát. 

Věřím, že existuje Bůh. Ale nemám rád církve atd. Jenže možná právě nějaké učení by mi pomohlo najít smysl pro život, i když už není budoucnost, a možná i najít sílu pro boj s mými slabostmi, i když už není motivace.

Nechci se hned hrnout do nějaké křesťanské skupiny. Církve mi moc nesedí. Spíš hledám nějaké teologické školení, kde bych možná našel sám odpověď, jak se vyrovnat s tím, že už není budoucnost,  s trpkostí nad tím, jak mě a mou generaci využil západ jako otroky, a nyní se o nás mlčí.

Hledám spíš něco pro nekřesťany, kde se bude učit filozofický a teologický pohled křesťanů na svět.

Děkuji.

Zdravím Vás, 
vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Píšete o svém pocitu prázdnoty, vyhoření, ztrátě motivace i naděje, že může být ještě líp… Procházíte krizí, což bývá v tomto životním období obvyklé, protože se trochu mění životní kulisy. Je mi sympatické, že nepodléháte svému zklamání a hledáte z něj cestu… Vím, jak je to důležité, protože jsem sám prošel různými krizemi. Vězte, že i po krizi může být život hezký, když mu ještě dáte šanci.

Rozumím, že máte problémy s církví. Není to nic zvláštního, ani mezi námi samotnými křesťany. Děláme si možná nesprávné iluze. Všichni jsme "jen" lidé…

Co se týče nějaké orientace v pohledu křesťanství, mohl bych Vám doporučit kurzy o víře pro lidi, co stojí mimo církev, jmenují se Kurzy Alfa. Pořádají je různé farnosti a církve na různých místech jednou nebo vícekrát do roka. Jedná se o pět až deset setkání s přednáškami, u kterých se předpokládá, že se posluchači chtějí dovědět něco o víře a zachovat si při tom odstup od církve. Doufám, že budete mít štěstí a ve svém okolí v blízké době na nějaký kurz alfa narazíte. Na internetu si můžete dohledat, kde se ve Vašem okolí nějaký takovýto kurz pořádá, viz zde.
Píšete, že byste měl zájem o filozofický a teologický pohled křesťanů na svět. Mně například vyhovují přednášky na Youtube a knihy uznávaného teologa Tomáše Halíka, faráře z akademické farnosti pro studenty u svatého Salvátora v Praze. Jeho myšlenky jdou na podstatu otázek, které si často klademe, a mají solidní filozoficko-teologický základ. Z jeho knížek Vám můžu doporučit například „Chci abys byl“. Dále například jeden z mnoha odkazů na Youtube: zde. 

Píšete na náš křesťanský web a uvádíte, že věříte v Boží existenci. Podělím se tedy i částečně o náš pohled na Vaší situaci… My křesťané věříme, že v žádném okamžiku není žádný lidský život marný. Bůh vstupuje do našich životů, proměňuje je a dává jim smysl i v temnotách a krizích. Věříme, že nejzákladnější zdroj života je Boží láska k Vám. Láska osobní, láska, která Vám důvěřuje, i když Vy si teď svým dalším osudem jistý nejste. Láska trpící s Vámi i nabízející Vám přijetí. Bůh je na Vaší straně. Nepřeje si, abyste zůstal sám, bez budoucnosti, ale touží Vám ukázat cestu k životu. Bůh je Váš přítel. Nejbližší, protože Vás zná. Kdo by Vás mohl znát lépe, než ten, který Vás stvořil…
Můžete si zkusit sednout v tichu (nebo třeba před kříž), zaměřit se na Boha a říct mu všechno, co máte na srdci. Nemusíte hledat žádná zvláštní slova, můžete se zlobit, brečet, křičet, ptát se … Cokoliv, co máte na srdci, vyslovte před Bohem. Nic v sobě nenechejte. Pak zůstaňte v tichu před křížem a proste ho, aby Vám nějak odpověděl. Boží odpověď může přijít v nejrůznější podobě – může to být nějaká myšlenka, nápad, pocit pokoje, naděje…… Zkuste důvěřovat. Bůh Vás s láskou povolal do života, Bůh Vás chtěl. Máte tady své místo, svůj úkol, který nemůže udělat nikdo jiný, než Vy.

Nevím, čím vším jste si v životě prošel. Nebojte se také investovat do terapie. Pomůže Vám objevit, kde jsou Vaše vnitřní zdroje. Získáte pro sebe smysluplný prostor, kde budete moci mluvit o tom, co nyní prožíváte, budete mít možnost setkat se svou minulostí a vypořádat se s ní. Možná ji budete moci přijmout jako svou minulost, která ale nemusí škodit ve Vaší přítomnosti.
Je toho veliký balík, který máte na sobě naložený, ale věřím, že pokud nezůstanete stát na jednom místě, ale skutečně vykročíte, bude ten balík lehčí a lehčí.
Vyprošuji vám odvahu a sílu k dalším krokům na cestě k plnému životu a moc Vám držím palce, aby bylo Vaše hledání úspěšné.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Hledání Boha, víry