Už rok trvá hrozná pandemie

Dobrý den,
už rok trvá hrozná pandemie. Bohoslužby jsou omezené i počtem účastníků. Je to už stresující, protože člověk potřebuje povzbuzení a duchovní podporu slyšet "naživo". Doma se modlíme, sledujeme bohoslužby v mediích. Zajímalo by mě, když se pořád píše a mluví, jak máme být opatrní, nosit respirátory atd., co dělat? A přitom se díváme na ty neukázněné, co dál? Snažíme se vše dodržovat. Ale jít na mši se bojíme, když tam jdu, tak se strachem z nákazy. Znám farnost, kde mají podpisové archy, že je tam povoleno 20 lidí na mši. Takže moc šancí se tam dostat není. Můžete mi říci, jak to vlastně je? Kolik lidí je v současnosti povoleno na mších?

Situace je čím dále katastrofálnější v počtu nemocných. Média pořád hlásají kdeco, ale nikdy nezmíní, jak je to s církvemi a kolik lidí může být v kostele přítomno. Můžete mi prosím na to odpovědět? O círvích a křesťanech se nikdy moc nemluví. Jenže nejem chlebem živ je člověk. To potřebné "domácí vězení", které sice chápu a dodržuji, je naprosto ubíjející. A očkování mám v nedohlednu, protože jsou kolem toho pořád nějaké problémy, mírně řečeno. Takže závěr života kvůli nezodpovědnosti lidí asi strávím zavřená doma? A nedej Bože, abychom potřebovali nemocnici a nějaké léčení a závažnou nemoc. Takto jsem si svůj závěr života rozhodně nepředstavovala. Takže, když se bojím jít i do kostela, tak mám těžký hřích? Vždyť i kněží jsou stále vystavováni nákaze. Snaží se nám dodat duchovní posilu a sami jí jistě také potřebují. Děkuji Vám za odpověď a přeji Vám Boží ochranu a pomoc.
 

Dobrý den, paní ...
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte v této nelehké a složité době.

Nejprve k Vaší otázce, kolik lidí je v současnosti povoleno na mších a jak je to vlastně s církvemi.
Pokyny jsou popsané např. na webových stránkách České biskupské konference zde: Omezení pro bohoslužby zůstávají nezměněna - Církev.cz (cirkev.cz). Kostel při bohoslužbách je možné zaplnit do 10% kapacity kostela k sezení. Farnosti toto nařízení řeší různě, buď podpisovými archy nebo elektronickou cestou apod. Souhlasím s Vámi, že mnohdy je složité se do kostela dostat. Rozumím také tomu, že máte obavy jít do kostela ze strachu z nákazy. Neúčast na bohoslužbě v této době těžký hřích není, spíš by se jím mohl stát tehdy, kdybychom ohrožovali své zdraví nebo zdraví někoho jiného.

Zmiňujete také službu kněží, kteří poskytují duchovní posilu. Kněží, kteří přemýšlejí, jak být lidem co nejvíc na blízku a přinášet jim útěchu a naději. Děkujme za ně. To, co pro ně můžeme dělat, je svěřovat je do svých modliteb s prosbou o ochranu a posilu.

Prožíváme dobu, kdy se můžeme cítit osamoceni a může nás ochromovat beznaděj. Něco podobného prožíval Ježíš na poušti, v Getsemanské zahradě, na kříži…, ve všem, co si připomínáme v postní době, kterou nyní prožíváme. Nakonec Ježíš vyšel jako vítěz díky tomu, že plně důvěřoval svému Otci.

Tuto dobu můžeme prožívat jako šanci k prohloubení osobního vztahu s naším Pánem. Máme k tomu dost prostředků – modlitbu, půst, čtení Písma, zájem o druhé lidi… A máme také naději, že „je-li Bůh s námi, kdo proti nám“, jak píše apoštol Pavel v listě Římanům.

Milá paní ...,
přeji Vám do srdce pokoj a víru, že nejsme sami a že bude líp.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt