Označování sexu za hřích mi nedává smysl

Dobrý den, snad má otázka nebude nějak urážlivá:)
Sama nejsem věřící v pravém slova smyslu. Věřím v Boha, který je spravedlivý, který potrestá zlé a odmění dobré, věřím v to, že člověk by měl žít pro druhé, že by měl milovat, že by měl odpouštět, že by měl pomáhat, vážit si toho, co má, nelpět na svém majetku, nechtít žít v nadbytku. Snažím se tato svá přesvědčení naplňovat, snažím se žít z lásky, pomáhat druhým, nesoudit je, tolerovat je, snažím se být vděčná za každý okamžik svého života, za každou věc, kterou mi Bůh na den nachystal.

Tahle víra ve mně způsobuje nejen určitou motivaci, ale také určitý klid, životní jistotu. Nehlásím se však k žádnému oficiálnímu vyznání, neboť o tom vím pramálo a koneckonců jde o něco, co jsem v sobě objevila (a stále teprve objevuji). Křesťanství mi je však svým způsobem velice blízké, přece jen, tohle jsou přesně hodnoty, které sama vyznávám, líbí se mi, že se křesťané velmi angažují v dobročinných akcích, obecně je to pro mě velmi sympatické náboženství.

Co mi ale na křesťanství nedává přílišný smysl jsou sexuální hříchy. Souhlasím s názorem, že sex by měl být především absolutním splynutím dvou duší, ne jen fyzickou vášní. Že by jej obě strany měly 100% chtít je pro mě samozřejmost, jinak postrádá smysl. Že by mělo jít o produkt lásky. Proč by měl být ale hříšný předmanželský sex? Dle mého názoru záleží spíš na vyspělosti konkrétního vztahu - jsou lidé, kteří spolu skutečně budou po celý život, proč by měli být hříšní za předmanželský sex? A pak jsou lidé, kteří se třeba vezmou a ve skutečnosti se nemilují - tak to bylo přece v minulosti velice běžné, vztahy praktické, předem domluvené, a pro ty sex hříšný není, přestože nejde o lásku? Považovala bych za hříšný podvod, nevěru, časté střídání partnerů, polygamii... ale proč styk s někým, koho člověk skutečně miluje? To samé pro mě platí v případě homosexuálních vztahů - pokud se dva lidé skutečně autenticky a opravdově milují, pokud jde o vztah na celý život, proč by měli být hříšnější než jakýkoliv jiný pár? Proč by měl Bůh trestat za lásku, za obětavost a ochotu pomoci druhému? Vždyť se člověk rozhoduje žít s někým, koho společnost  nepřijímá, jen proto, že jej  miluje...? (V obou případech mám na mysli skutečnou lásku samozřejmě, kdy jsme schopni udělat pro druhého první poslední. Vztah, kde jde jen o sex či vztah, který je jen tak nanečisto, na zkoušku, pro srandu či pro cokoliv jiného mi hříšný připadá)

A poslední věcí je masturbace. Někde jsem četla, že hřích má být to, co škodí mně nebo mému bližnímu. Jenže masturbace je - jak je již vědecky dokázáno - zdraví prospěšná. A to jak fyzicky, tak psychicky. Člověk při ní může poznat blíž sama sebe, co se mu líbí, může být prospěšná tedy i pro následující sexuální soužití ve vztahu, tedy může být prospěšná i pro mého potenciálního partnera. Nevidím tedy důvod, proč by měla škodit bližnímu či mně, proto mi přijde zvláštní, aby se za ni Bůh na člověka zlobil. To by přece měl ve chvíli, kdy člověk ubližuje, kdy lže, kdy se špatně zachoval k druhému...
Omlouvám se za svou troufalost, každopádně pro mě jsou tyhle sexuální věci jednou z propastí mezi mnou, mým přesvědčením a koncepcí křesťanství, a proto by mě zajímalo jejich hlubší vysvětlení, hlubší vhled do problematiky. Já sama nejsem člověk, pro kterého by byl sex natolik důležitý, abych plakala, že by mi "někdo něco zakazoval" - to je hloupost, každopádně mi to spíš z logiky věci a mého selského rozumu nedává smysl, podobně, jako by někdo považoval za hříšné jíst mrkev (vždyť je přece zdravá!), protože součástí mé "doktríny", kterou se v životě řídím, je právě i vděčnost za mé fyzické i psychické zdraví a péče o něj, ať již dostatkem pohybu, zdravého jídla, abstinencí...

Ještě by mě zajímalo, jak se k dané problematice staví sami křesťané. Já sama v životě příliš křesťanů nepotkala, vybavuji si jen spolužačku ze střední, která sice říkala, jak chodí do kostela atd., ale zároveň byla v určitých věcech ze třídy jednoznačně nejzkušenější a nikdy se s tím netajila :-)  Zjistila, že řada lidí i v dnešní době skutečně řeší věci jako předmanželský sex atd, proto by mě zajímalo, do jaké míry jsou tyhle věci dnes dodržované? Zda bude - plácnu 30% křesťanů, kteří skutečně dodržují vše, 40% těch, co se snaží, ale něco prostě vynechají a žijí spíš tím většinovým životním stylem a 30% těch, co jsou křesťané po formální stránce a jinak nic moc neřeší.

Děkuju mockrát za odpověď, omlouvám se, jestli jsem nějak drzá, vím že Vaše stránky nejsou nějaký Hyde Park, abych tu projevovala své názory, které nejsou úplně v soualdu s vírou, každopádně jsem chtěla nastínit co nejpřesněji svůj pohled na věc, abyste měli možnost mi co nejpřesněji odpovědět.
Děkuji moc!

Milá tazatelko,

děkuji za Váš dotaz. Vůbec se mi nezdá drzý:). Naopak, vzbuzuje ve mně radost z toho, že o životě opravdově a poctivě přemýšlíte. Zvažujete, s čím se můžete ztotožnit, co se Vám naopak nezdá nebo dokonce, co ve svém životě nechcete. A to je velmi užitečný a dospělý postoj.

Kolik křesťanů bere všechna Boží doporučení vážně, to nevím. Bůh nám totiž dal svobodu. Svobodu volby. Každý z nás se může rozhodnout, zda se Božími doporučeními řídit bude nebo se z nich nějak vyvlíkne, obejde je, vysvětlí si je po svém….. Bůh sebe ukázal jako milujícího Otce (a Matku). Píšu s velkými písmeny, protože naše zkušenost s pozemskými otci (a matkami) může být často velmi odlišná. A tato naše zkušenost hodně ovlivňuje to, jak si Boha představujeme, jak se díváme na jeho doporučení, na ,,hranice‘‘, které nám nastavuje….. Když zůstanu u příkladu otce a dětí – dítě velmi často nechápe, proč něco má nebo nemá dělat. Nejen v dětství, ale například i v pubertě je těžké porozumět tomu, co rodič radí a doporučuje. Často až v pozdějším věku zjistíme, že rady rodičů byly dobré a prověřené:). A směřovaly k našemu dobrému vývoji, růstu, zrání, ochraně…..

Se sexuálními hříchy je to možná podobné. Pokud nás Bůh stvořil s tělem, tak je naše tělo důležité a má nějaký smysl. V bibli je dokonce napsáno, že naše tělo je Božím chrámem. A pokud se Bůh představuje jako Láska = láska je jeho podstata, tak i naše tělo je stvořeno pro lásku. (Mimochodem, myslím, že kniha "Tvé tělo je stvořeno pro lásku" by Vám možná také měla co říci:).

A pokud mluvíme o lásce, mluvíme o vztahu. A právě to bývá někdy kamenem úrazu – i pro křesťany. Víra totiž není přesvědčení, že někdo jako Bůh existuje, a proto radši budu plnit jeho nařízení, abych si ho nerozhněvala…… Víra je vztah důvěry. Je tu někdo, kdo mě bezpodmínečně miluje, chtěl mě, přijímá mě takovou, jaká jsem, počítá se mnou, důvěřuje mi………A z tohoto úhlu pohledu se začnu i jinak dívat na jeho pravidla, mantinely, doporučení……

Myslím si, že právě sexualita je úžasným Božím darem. Jsme tím pozváni zakoušet velmi blízký vztah s někým, kdo je zároveň jiný než já. Jsme pozváni do radosti, blaženosti……ale také k tvůrčí ,,mocnosti‘‘- k plodnosti. Bůh nás zve ke spolupodílení se na vzniku nového života. To je něco úžasného. Ale zároveň zavazujícího. Jako rodičové uvádíme děťátko do života – především svým vzájemným vztahem mu vytváříme prostředí lásky, bezpečí, jistoty, tepla…..ukazujeme mu, jaký je svět, lidé, kým je ono samo….a v neposlední řadě také to, jaký je Bůh. A protože každé intimní spojení v sobě nese potenciál vzniku nového života, vůbec se nedivím, že Bůh to nastavil nějak takhle:

,,Nejdříve poznejte a přijměte každý sám sebe a pak se teprve začněte poznávat a sbližovat s někým jiným. A zjistěte, zda jste opravdu alespoň trochu schopni vytvořit bezpečný a láskyplný domov pro děti. A pak vám doporučuji, abyste napřed udělali rozhodnutí, závazek….,,v dobrém i zlém spolu‘‘ . A já vám v tom chci pomáhat, protože naučit se milovat není snadné…‘‘

Pokud sexualita přijde dříve, může ,,odvést pozornost‘‘ od skutečného poznávání se. Může opravdu ,,oslepit oči‘‘. A myslím, že právě to, se v dnešní době často děje. Když první nadšení opadne, lidé jsou překvapeni, s kým to vlastně žijí. A odcházejí ze vztahu.

Ani masturbace není tak ,,zdravá‘‘, jak se dnes píše. Vytváří totiž ,,soukromý ráj‘‘. Nemusím brát ohled na nikoho, nikoho nepotřebuji, nemusím čekat, nemusím se omezovat, nemusím myslet na potěšení a dobro druhého…..

Nad homosexualitou je mnoho otazníků, nedá se shrnout do několika vět. Možná jen poznámku. Tento vztah neumožňuje předávání života. Pokud jsou žena nebo muž neplodní, je to definováno jako nemoc, jsou ne-mocní plodit. Nikdo je neodsuzuje, ale je to velká těžkost a bolest především pro ně. I homosexualita byla v seznamu nemocí…..v něčem tito lidé ,,nejsou mocní‘‘. Teď se pohled změnil. A další ,,pokrokové‘‘ názory na sebe nedaly dlouho čekat.
Bůh nikdy neodmítá hříšníka, odmítá jen hřích. A hřích ve svém původním významu znamená ,,minout cíl‘‘.

Pracuji jako psychoterapeutka. Čím déle poslouchám bolesti a zranění lidí, tím více vnímám moudrost a lásku Božích doporučení a jeho laskavé péče o člověka a jeho život v plnosti. Moc Vám přeji, abyste porozuměla a uvěřila jeho lásce.

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Hledání Boha, víry