Desatero

Dobrý den, Vaše stránka se mi líbí a chodím na ni, když potřebuji s něčím pomoct a jsem vděčný,  že neodmítnete žádný dotaz. Občas přemýšlím nad Božím zákonem v Desateru a některé věci mi nejsou úplně jasné.

Jak pohlížet třeba na takovou situaci, kterou jsem zažil dnes? Byl jsem na nákupu, měl jsem hlavu plnou myšlenek a šel jsem na takové ty samoobslužné pokladny. A jelikož jsem byl zamyšlený, tak jsem zapomněl zaplatit. Naštěstí mě na to při odchodu jeden pán upozornil a já se vrátil a dokončil nákup. Ale říkal jsem si, kdybych opravdu odešel  nevědomě bez placení, byl by to hřích proti  přikázání Nepokradeš? Z hlediska  Božího zákona? Jinak chápu, že by to bylo klasifikované jako krádež. 

A ještě bych se rád zeptal na jedno přikázání, které nechápu: Pomni, bys den sváteční světil. Chápu, že se nemá (v sobotu?) pracovat , ale já třeba v tento den dělám domácí práce a tím pádem jako neodpočívám a porušuji tak přikázání? Nebo se  nemá prostě jenom chodit do práce? Já vím, že je to moc otázek najednou, ale mockrát Vám děkuji za Váš čas a vážím si Vaší práce. Trápí mě, jestli nevědomě neporušuji Boží zákon. 

Milý..., mnoho lidí se domnívá, že Boží přikázání jsou přikázání, které Bůh lidem nařídil a od té doby pečlivě a přísně hlídá, zda-li Jeho nařízení my lidé dodržujeme. Ale podíváme-li se na to hlouběji, zjistíme, že je tomu přesně opačně. Desatero Božích přikázání je velký dar lásky Boha pro každého člověka na Zemi. Bůh je stvořitel Země a všeho, co je na Zemi, tudíž i člověka, který je zároveň vrchol a perla Jeho stvořitelského díla. Z Božího pohledu je každý člověk Jeho vzácné dílo, které Bůh nesmírně chrání a zároveň miluje a usiluje o to, aby nás všechny, co nejvíce uchránil od toho, co škodí naší duši a následně nám velice komplikuje pozemský život. (Úplně stejně jako my chráníme své děti a vlastně všechno, co jsme s velkým úsilí vytvořili).
Vedle Božího desatera každý člověk ještě dostal na ochranu od špatnosti a hříchů svědomí, které mu má pomáhat a dělat takový individuální semafor, který upozorňuje na zlo.

K otázce ohledně té situace v samoobsluze: když to člověk udělal nevědomě, tak to hřích není. Ale když byste přišel domů a řekl byste si, že to nezaplatíte, že to nebudete napravovat, tak je to hlavně nemorální, protože každé manko, které vznikne v obchodě, musí zaplatit samotné prodavačky případně prodavači, jež už takhle mají malé platy. A jak občanské právo tak i Boží desatero se v tomto pohledu neliší a tudíž je to z obou pohledů krádež.

Přikázání „Pomni, bys den sváteční světil“ je velmi krásné, protože Bůh ví a věděl, jak náročné bude pro člověka obstarat sám sebe a své blízké. Proto stanovil den odpočinku, aby si člověk mohl odpočinout od práce, ale také načerpat sílu tělesnou, duševní i duchovní přímo v Jeho nejbližší blízkosti, tedy při bohoslužbě nebo při mši svaté v chrámu. Načež lidé židovského vyznání světí - slaví sobotu a lidé křesťanského vyznání světí – slaví neděli.
Velmi hezky to vyjádřil papež Jan Pavel II. když řekl, že v den odpočinku bychom měli prokázat lásku Pánu Bohu, svým bližním a také sami sobě. Je velmi hezké, když člověk zajde na mši svatou nebo bohoslužbu a poděkuje, spočine v Boží blízkosti. Potom třeba někomu s něčím pomůže nebo si s ním na chvilku popovídá, a tak udělá radost i sám  sobě.

Křesťanství by mělo přinést užitek celé společnosti. Proto když má člověk práci, kterou je potřeba vykonávat i v neděli, například lékař, prodavač, policista, obsluhovač elektrárny, topič, řidič, kněz, pekař musí samozřejmě pracovat i v neděli a je to projev lásky k lidem, tudíž celé společnosti. Určitě to v této souvislosti a v této situaci  není hřích, ba naopak je to bohulibá povinnost a velmi užitečná činnost pro nás všechny.

Milý ..., nemusíte se trápit ani se něčeho obávat, protože nevědomost hříchu nečiní, ale hlavně láska a milosrdenství k Pánu Bohu a k lidem jsou mnohem cennější a důležitější než úzkostné plnění zákona. V evangeliu je přece spoustu příkladů, kdy samotný Ježíš Kristus dal přednost milosrdenství a lásce před zákonem.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích