Sekce: Knihovna

Čekání na zázrak

Zápas s angličtinou

z knihy Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností , vydal(o): Pastorační středisko

7. Čekání na zázrak

Ráda bych připomněla ještě další věc: jako "správní křesťané" se v situaci, o níž je v této knize řeč, modlíme. Zatím jsem mluvila o hledání řešení, ale ne o proměnění situace skrze vyslyšení modliteb nebo, chcete-li, skrze zázrak.

V Bibli bychom nalezli celou řadu textů o přímluvné modlitbě a o vyslyšení proseb. Textů, kterým často nerozumíme, protože se nám stává, že se modlíme, ale "nic se neděje". Co tedy s tím?

V první řadě je třeba si uvědomit, že už samotný náš nářek je skutečnou modlitbou, přednášíme-li jej Bohu v upřímnosti. Znovu vzpomeňme na Jóba i na všechny ostatní trpící, o nichž byla řeč. Náš pláč ještě nemusí mít formu prosby, ale je rozhodně způsobem, jak svoji situaci začleňujeme do našeho vztahu k Bohu.

Opět nabízím svoji zkušenost.

Zmiňovala jsem se již o tom, že jsme spolu s mužem "hledali cestu"z naší situace, tedy ptali se Hospodina, kudy dál - modlili se. Po určitou dobu jsme se skutečně modlili za uzdravení, za zázrak. Hovořili jsme s řadou zkušených lidí o tom, "jak na to". Mnoho bratří a sester se modlilo spolu s námi. Avšak nic viditelného se nedělo a v tomto smyslu také dodnes neděje. Dostali jsme řadu proroctví, modlili se novénu. Nic.

Pokusím se na tento beznadějný stav pohlédnout tak, jak jej vnímám dnes. Celé období modliteb bylo pro nás oba velmi užitečné. Dověděli jsme se, že ten, který nejvíc miluje, je také tím "nejkvalifikovanějším" přímluvcem. Vždyť přece také Pán Ježíš, ten který skutečně miluje nejvíce, "je na pravici Boží a přimlouvá se za nás" (Ř 8,34). Manželé by tedy měli být v první řadě těmi, kteří se za sebe navzájem modlí. Z řady proroctví, která nám byla dána, se mi okamžitě živě vybaví několik, která jsem si hbitě "přeložila" asi takto: budeme mít dítě! Pak jsem byla velmi zklamána. Totéž platí o slovech Písma. Myslím, že jsem ve všem prostě chtěla nacházet naději, a tak jsem ji "nacházela". Dnes musím říct o některých konkrétních slovech, že byla naplněna. Ale jinak, než jsem si já tenkrát představovala a přála. Jejich naplnění pro mne ovšem dnes není zklamáním, ale velkou radostí.

Když jsem kdysi během našeho pobytu v anglicky hovořící komunitě těžce zápasila s angličtinou, sestra Esther mě neúnavně přesvědčovala o tom, že to, co je pro mne v první řadě důležité, je, že Bůh mluví česky. Použiji tedy jejího příkladu: Řekla bych, že ačkoli Bůh k nám skutečně "hovoří česky", tedy nám srozumitelným jazykem, někdy má jeho čeština jiný význam než ta naše. Jinak řečeno, my jeho slovům přikládáme jiný smysl.

Věřím, že Bůh může vyslyšet prosby tak, že se skutečně stane přesně to, oč prosíme. "To" v naší češtině, nejen v té Boží. V našem případě se tak nestalo a my jsme se tímto konkrétním způsobem přestali modlit. Přesto věřím, že naše prosby byly vyslyšeny onou Boží češtinou. Období čekání na zázrak bylo těžké, protože zázrak nepřicházel. Nakonec přišel v podobě naší krásné adoptované Terezky spolu s celkovou proměnou nás samých. Byl to ale úplně jiný zázrak, než jsme čekali. Nicméně skutečný zázrak.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Nedokončená pohádka o Otesánkovi
• Konec snu
• Vyrovnávání se
• O bolesti
• Trestá nás Bůh?
• O Boží věrnosti
• Reakce okolí na bezdětnost
• Otevření a sdílení se s blízkými
• Lidé podobně postižení
• Co dál?
• Touha po vlastním dítěti
• Proč nepotřebujeme Otesánka
• Příloha 2 - O umělém oplodnění