I vy jste tak nechápaví? (Mk 7,18) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Touha po vlastním dítěti

To, co pro mne zůstává těžké

z knihy Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností , vydal(o): Pastorační středisko

12. Touha po vlastním dítěti

To, co pro mne zůstává těžké, je nemizící touha po vlastním dítěti ve smyslu "kost z mých kostí". Přání prožít těhotenství, porod, zažít pokračování vlastní krve. Dnes se domnívám, že tato touha je něčím, co ještě hezkou řádku let (ne-li celý život) s sebou ponesu, snad něco jako Pavlův osten (2 Kor 12,7). Jako on prosím Boha, aby ode mne byla tato touha odňata, protože bolí, občas mi komplikuje život a navíc se mi zdá nesmyslně nadbytečná. Ale ona zůstává. Proto veškeré mé předchozí úvahy o bolesti jsou v mém případě stále ještě aktuální.

Přetrvání této touhy i po Terezčině příchodu mě zaskočilo. Bolest z jejího nenaplnění je dnes svým způsobem ještě těžší než dřív. Dříve jsem se alespoň mohla domnívat, že adopce je cesta, která můj problém vyřeší. Dnes vím, že část tíhy a bolesti z neplodnosti ze mne sice byla odňata, ale stále jí ještě zbývá dost. Navíc se nyní potřebuji vypořádat s myšlenkami, že si přece už vůbec nemám na co stěžovat. Dřív možná, ale dnes? Mám potřebu se vyrovnat s pocitem, že takovým způsobem o mně může často smýšlet okolí. Opět se snažím přijmout skutečnost, že tohle jsem prostě já - žena, která prožívá velkou radost a štěstí ze svého adoptovaného dítěte, ale současně zakouší i bolest při pomyšlení na to, co nikdy neprožila a pravděpodobně nikdy neprožije. Nechci těm z vás, kteří jste se na podobné cestě ocitli teprve nedávno, brát naději. Chci jen říci, že adoptivní rodičovství tak, jak je zakouším dnes, prostě není a nemůže být stejné jako rodičovství biologické. Byli jsme jiní a svým způsobem jiní zůstáváme - v některých problémech i v mnoha pocitech. Vím ale, že naše další cesta životem nebude v žádném případě neustálé ohlížení se po tom, co mít nemůžeme. Věřím, že řešením je učit se svoji situaci den za dnem víc přijímat, snažit se v ochotě žít i se svojí bolestí plně to, co žít mohu, co mi bylo darováno. Možná se budu vracet k úvahám o bolesti a jejím smyslu stále, ale snad již s větším nadhledem, porozuměním a přijetím. Domnívám se, že i toto je určitá životní náplň, jsme-li ochotni o svém životě uvažovat: stále hlubší vrůstání a chápání toho, co neseme, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Postní doba - účel a náplň

(12. 2. 2025) Co a proč v postní době dělat?! Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný. Půst jako…

Kdy je letos Popeleční středa?

(11. 2. 2025) Datum popeleční středy tento rok

Nová mobilní aplikace Víra.cz: „Víra na dosah ruky“

Nová mobilní aplikace Víra.cz: „Víra na dosah ruky“
(11. 2. 2025) S potěšením oznamujeme spuštění mobilní aplikace webu Víra.cz, která je oficiálně dostupná od 11. února 2025. Cílem…

I v nemoci máme příležitost setkat se s Bohem

I v nemoci máme příležitost setkat se s Bohem
(10. 2. 2025) Právě v utrpení si nejintenzivněji uvědomujeme, že veškerá naděje pramení od Pána…

Světový den nemocných (11. 2.)

(9. 2. 2025) 11.2. se každoročně připomíná Světový den nemocných. "Nemoc dosvědčuje, že pravý život není tady..." (Benedikt…