Nemáme vodu! Nm 20,5 (Nm 20,5) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Touha po vlastním dítěti

To, co pro mne zůstává těžké

z knihy Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností , vydal(o): Pastorační středisko

12. Touha po vlastním dítěti

To, co pro mne zůstává těžké, je nemizící touha po vlastním dítěti ve smyslu "kost z mých kostí". Přání prožít těhotenství, porod, zažít pokračování vlastní krve. Dnes se domnívám, že tato touha je něčím, co ještě hezkou řádku let (ne-li celý život) s sebou ponesu, snad něco jako Pavlův osten (2 Kor 12,7). Jako on prosím Boha, aby ode mne byla tato touha odňata, protože bolí, občas mi komplikuje život a navíc se mi zdá nesmyslně nadbytečná. Ale ona zůstává. Proto veškeré mé předchozí úvahy o bolesti jsou v mém případě stále ještě aktuální.

Přetrvání této touhy i po Terezčině příchodu mě zaskočilo. Bolest z jejího nenaplnění je dnes svým způsobem ještě těžší než dřív. Dříve jsem se alespoň mohla domnívat, že adopce je cesta, která můj problém vyřeší. Dnes vím, že část tíhy a bolesti z neplodnosti ze mne sice byla odňata, ale stále jí ještě zbývá dost. Navíc se nyní potřebuji vypořádat s myšlenkami, že si přece už vůbec nemám na co stěžovat. Dřív možná, ale dnes? Mám potřebu se vyrovnat s pocitem, že takovým způsobem o mně může často smýšlet okolí. Opět se snažím přijmout skutečnost, že tohle jsem prostě já - žena, která prožívá velkou radost a štěstí ze svého adoptovaného dítěte, ale současně zakouší i bolest při pomyšlení na to, co nikdy neprožila a pravděpodobně nikdy neprožije. Nechci těm z vás, kteří jste se na podobné cestě ocitli teprve nedávno, brát naději. Chci jen říci, že adoptivní rodičovství tak, jak je zakouším dnes, prostě není a nemůže být stejné jako rodičovství biologické. Byli jsme jiní a svým způsobem jiní zůstáváme - v některých problémech i v mnoha pocitech. Vím ale, že naše další cesta životem nebude v žádném případě neustálé ohlížení se po tom, co mít nemůžeme. Věřím, že řešením je učit se svoji situaci den za dnem víc přijímat, snažit se v ochotě žít i se svojí bolestí plně to, co žít mohu, co mi bylo darováno. Možná se budu vracet k úvahám o bolesti a jejím smyslu stále, ale snad již s větším nadhledem, porozuměním a přijetím. Domnívám se, že i toto je určitá životní náplň, jsme-li ochotni o svém životě uvažovat: stále hlubší vrůstání a chápání toho, co neseme, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Vojenský kaplan českého původu Emil Kapaun byl vyznamenán korejským prezidentem

Vojenský kaplan českého původu Emil Kapaun byl vyznamenán korejským prezidentem
(4. 8. 2021) Vojenský kaplan českého původu Emil Kapaun inspiroval své muže během korejské války klidným a odvážným vedením...

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení
(22. 7. 2021) Vzdor a lenost nám mnohdy brání na naší cestě ke štěstí... Co s tím?

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
(19. 7. 2021) To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, znamená pro mne nekonečně víc než to, že člověk chodil po Měsíci.

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce
(17. 7. 2021) 20.7.1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 s lidskou posádkou.

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole
(16. 7. 2021) Kniha o jedné nestandartní škole, ne/standartním životě z víry, ne/standartním Božím…

Příroda je velkolepá podívaná

(12. 7. 2021) Tato překrásná „kniha“ se otevírá všem – jak malým, tak velkým. V kontaktu s přírodou člověk…

of (2.8.2021, 10:42)

Už toho mám dost! (22.7.2021, 13:25)

(21.7.2021, 10:11)