Sekce: Knihovna
Lidé podobně postižení
Najít vrbu, která by mohla vyslechnout nász knihy Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností , vydal(o): Pastorační středisko
10. Lidé podobně postiženíVelmi často nasloucháme hovorům o dětech a přitom i my si tolik přejeme najít "ucho", "vrbu", která by mohla vyslechnout nás. Objevit ji je těžké, ale velmi užitečné.
Známé přísloví říká, že sytý hladovému nevěří: může být obtížné otevřít se třeba přátelům - rodičům pěti dětí. Přesto i oni mohou samozřejmě projevit nesmírné porozumění, mohou nás zahrnout chápající a nezraňující láskou. Uvedené rčení tedy nemusí být pravdivé. Navíc žijeme ve skutečném světě, s tvrdou ač těžkou realitou jsme zkrátka a dobře neustále konfrontováni a potřebujeme se naučit ji nést. "Vrby" z řad "plodného" světa nám mohou být na této cestě velikým požehnáním.
Nesmírnou pomocí nám samozřejmě může být také někdo, kdo je ve stejné či podobné situaci jako my. Najdeme-li takový pár, pak najednou můžeme zjistit, že to, co prožíváme my, prožívají po svém i jiní lidé. Najednou se - konečně - můžeme s někým ztotožnit! Žádný lidský příběh sice není "na chlup stejný" a i bezdětnost mívá mnoho příčin. Přesto nám setkání s lidmi podobně "postiženými" může být velkou pomocí.
Ve společenství několika bezdětných neplodných manželů by jistě nebylo právě přínosem jen si vzájemně opečovávat bolístky a naříkat. Nicméně právě porozumění, vědomí, že naslouchající velmi dobře ví, o čem je řeč, je úlevné. Kdo jiný může takto přesně chápat než ten, kdo něčím podobným prošel nebo prochází. Navíc i při největší otevřenosti, která může mezi manžely panovat, stále zůstává velký rozdíl mezi mužským a ženským nazíráním problémů. Jak přínosné pak může být obyčejné lidské vypovídání se ženy ženě a sdělení muže muži! Nakonec lze dojít až k mlčení, k bodu, kdy slova jsou zbytečná, protože prostě všichni "vědí" a mohou beze studu třeba i společně plakat. Nebo naopak hledat cestu a navzájem se obdarovávat tím, co již pochopili a objevili, kam došli.
Co člověk (resp. manželský pár), to jiný postoj, přístup, řešení. Někdo je teprve na začátku cesty a ještě vůbec nechápe, co se vlastně přihodilo. Někdo už nějaký čas hledá jak dál a bojuje, jiný už dospěl k určitému řešení či rozhodnutí. Podaří-li se nám takové přátele najít, máme velikou šanci ujít spolu na své pouti pěkný kus cesty. Ale nezapomínejme přitom, že se v žádném případě nesmíme společně uzavřít do světa svého neštěstí, setrvávat jen tam, kde se cítíme bezpečně (a to samozřejmě ani v páru!). Taková uzavřenost je velmi svůdná, ale zároveň zrádná - mohli bychom se pak totiž pohybovat mimo reálný život.
