V žádných krizích nejsme sami

Při čtení Bible mě zvláště v posledních týdnech přitahují listy, které psali apoštolové těm, kteří uvěřili v Ježíše. I když nemohli být s adresáty svých listů osobně, nesli je ve svých myšlenkách a modlitbách, nezapomínali na ně. Uvědomila jsem si, jak důležitá tato psaní byla a kolik v nich bylo porozumění a povzbuzení.

Stejně jako první křesťané, kterým jsou psaní určena, i my procházíme nejrůznějšími a často náročnými životními situacemi. Některé z nich nás dokonce mohou uvrhnout do pomyslné temné rokle, ze které se těžko dostáváme vlastními silami.

Možná si připadáme ve svých problémech sami, možná netušíme, jak je máme řešit. Toužíme po útěše a podpoře, ale nenacházíme je. A pak právě slova povzbuzení, která apoštolové často nabízejí ve svých listech, můžeme přijímat tak, jako by byla psaná i nám.

Třeba pak pocítíme, že v našich krizích a propadech nikdy nejsme sami. I když se může zdát, že je pomoc vzdálená, že není nikdo, kdo by na nás myslel, není to pravda. Boží povzbuzení a podaná ruka je na dosah, pomůže nám vyjít z naší temné rokle. Třeba jinak, než chceme a čekáme, ale jen on je Cesta Domů - skrze všechny radosti, ale i bolesti, trápení a nakonec smrt… 

Stačí
jen se ho
chytit.