Bůh nestojí o to, aby se někdo povyšoval nad druhé

Na první pohled dokonalý farizeus a stejně tak zdánlivě nedokonalý celník. Komu jsme podobnější? Jaká je skutečná realita našeho života?

Kdo z nás se občas nedívá shora na druhé a nedává jim najevo, jak věci dělají špatně? Nepovažujeme své metody ve výchově, postupy v práci nebo životní priority za ty nejlepší? Nepřipadáme si vlastně chvílemi tak trochu neomylní a neohrnujeme nos nad druhými? Čím více si připadáme dokonalí a neomylní v tom, co děláme, tím více jsme podobní farizeovi. Dokážeme-li si ale přiznat, že jsme chybující a svých chyb litovat upřímně, blížíme se realistickému celníkovi.

Ano, Bůh ví, že jsme chybující, a někdy nám to nechává zakusit. Nestojí totiž o to, abychom se povyšovali nad druhé a cítili se jim být nadřazení. Čeká, zda budeme mít v sobě dostatek lásky a pokory, abychom uznali, že možná nejsme Ti nejlepší ze všech, ale zato dokážeme přijít a říci: "Bože, buď milostiv mně hříšnému."

Tehdy můžeme jít skutečně vpřed správným směrem.