Někdy nevíme, jak dál...

Možná se nám občas stane, že na naší cestě životem tak trochu bloudíme. Někdy jsme jakoby v mlze a cesta se nám zcela ztrácí. Proč jen nemůžeme najít ten správný směr!? Vždyť přeci víme, která cesta je pro nás ta pravá, a taky jsme si jistí tím, co je pro nás dobré. Ale je to opravdu tak jednoznačné?

Pokud se dostaneme na rozcestí, zkusme do našeho rozhodování, kterou cestou se vydat dál, (opět) přizvat Boha. Není žádnou ostudou zeptat se na cestu. Ne každé logické rozhodnutí je totiž to správné a vůbec nemusí vést k našemu cíli.

Jsme na cestě k našemu nebeskému Otci. Chceme-li se s ním na konci naší pouti setkat, nechme za sebou myšlenku, že náš vlastní orientační smysl je dokonalý, a že nám zcela stačí. Copak to nejde snáz s mapou, buzolou, či navigací o kterou můžeme kdykoliv požádat?