Jste bez chyby? To ještě nic neznamená:)

Člověk může říct: „Nikdy jsem nespáchal dopravní přestupek. Jezdím přesně podle předpisů.“
A přesto to ještě neznamená, že je dobrým řidičem.

Může být netrpělivý. Bezohledný. Může mu chybět cit pro situaci. Předpisy sice dodržuje, ale bezpečí a ohleduplnost – tedy to, proč předpisy existují – naplněny nejsou.

A právě o tom Ježíš mluví.

Ježíš neříká, že na přikázání nezáleží. Naopak. Zdůrazňuje, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Jenže pak přidá větu, která musela jeho posluchače šokovat: naše spravedlnost má být větší než spravedlnost učitelů zákona a farizeů.

Jenže ti byli mistři v plnění předpisů. Hlídali každý detail.
Co tedy může být víc než dokonalé dodržování pravidel?

Ježíš obrací pozornost dovnitř. Nestačí jen vnější správnost. Nestačí „neudělat chybu“. Nestačí „mít všechno v pořádku“. On míří k srdci- ke zdroji jednání, k motivaci.

Apoštol Pavel to později shrne jednoduše: „Naplněním zákona je láska“ (Řím 13,10).

Ježíš nepřišel zákon obejít ani zlehčit. Přišel ho naplnit láskou – až do krajnosti. Láskou, ve které za nás dává svůj život. Tím zákon naplňuje beze zbytku. Ne ze strachu, ale z touhy zachránit a dát život.  A právě do této lásky nás zve.

Neříká: „Snažte se být bezchybní.“
Říká: „Zůstaňte v mé lásce. Milujte se navzájem tak, jak jsem já miloval vás.“

To je nový základ naší spravedlnosti – spravedlnosti, která vychází z přijatého daru.

Spravedlnost, o které Ježíš mluví, se totiž nedá vyrobit větším úsilím. Neroste z výkonu, ale z přijatého daru. Možná je proto prvním krokem ne snažit se být ještě správnější, ale nechat se víc milovat. Zůstat v jeho lásce – a dovolit, aby proměňovala nás samotné a naše vztahy.

Tam začíná spravedlnost, která je víc než pouhá správnost.

Otázky k reflexi:

·  Držím se pravidel proto, že mi dávají smysl nebo proto, abych neudělal chybu?

·  Kde se schovávám za svou „správnost“, místo abych projevil pochopení, trpělivost?