29. 2. 2020, Pavel Semela (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Fastfood pro duši

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ (Mt 4,1-4)

Člověk, který z jakýchkoliv důvodů delší dobu nejedl, se musí k normální stravě vracet pozvolna a velmi opatrně. Organismus je najednou mnohem citlivější na to, co přijímá. Kdyby se vyhladovělý člověk ve snaze rychle se nasytit vrhl na cokoliv, co je před ním, ublížil by si. Kromě diet vynucených například střevními potížemi nebo kromě dobrovolného delšího půstu se do takových situací běžně nedostáváme.

Spousta lidí v našem prostředí jí mnohem dřív, než dostane hlad. A když už hlad přijde, jsme zvyklí ho rychle zahnat ve fastfoodu nebo čímkoliv, co je po ruce. Kdo se chce stravovat zdravě, přemýšlí mnohem víc o tom, kolik a jakých živin potřebuje a čím je vhodně doplní. (Ok, uznávám, že i zdravá strava se může stát modlou, když se někomu stane životní náplní a otázkou číslo jedna, k tomu toto zamyšlení ale nenavádí.)

V postní době si řada křesťanů snaží něco odepřít (alkohol, kafe, sladkosti, televizi, sociální sítě) a volí si nějaký sebezápor, aby se naučili lépe ovládat. Nic proti tomu, sebeovládání je ovoce Ducha svatého (Gal 5,22). Může to přinést i prospěšný detox našeho vnitřního prostředí (fyzického, psychického i duchovního). Půst ale není cvičením vůle, které spočívá v tom, že to vydržím a budu na sebe a svůj výkon patřičně hrdý.

Je ale dobré „vyhladovět“,
abych se stal vnímavějším na to,
co do sebe přijímám a jak to na mě působí,
zda mi to prospívá nebo škodí.

Postní doba nás zve k reflexi toho,
čím běžně sytím především své nitro.
„Fastfoodem“ nebo zdravou a hodnotnou stravou
se všemi potřebnými živinami ve správném množství?
Čím utišuji hlad svého nitra?
Nepodléhám pokušení co nejrychleji tento hlad utišit
čímkoliv, co je po ruce?

Ježíš dodává,
že se můžeme sytit a živit Božím slovem.
Co si v postní době na tuto stravu navyknout?

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Pavel Semela

Související texty k tématu:

Touhy v našem životě

"Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože." (Sv. Augustin)
"V každém člověku je propast, kterou může naplnit jen Bůh." (Blaise Pascal).
"Bůh lidem dal do srdce touhu po věčnosti." (Kaz 3,11)
"Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu." (Žl 42,2-3)

Nenaplněná touha po štěstí je v srdci každého z nás Denně prožívám neustálou žízeň po štěstí, po radosti, po naplnění. A je těžké s tak absolutní touhou v duši žít...
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem. Trvalo mi několik let, než jsem zjistil, co to bylo.
Naše obrovská touha po štěstí V každém člověku je propast o velikosti Boha. Nemůžeme ji naplnit věcmi, penězi, postavením, mocí, sexem, drogami, alkoholem, jinými lidmi, zážitky ani úspěchem. Jen Bůh ji dokáže zaplnit.
Další texty k tématu nenaplněné touhy

Boží láska k člověku, Bůh sám stačí

Nenaplněná touha po štěstí je v srdci každého z nás Tři jistoty v životě
Jsi stvořen, abys byl milován Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezení. Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi, jako spíše tím že je schopen létat. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován.
Boží láska je jako slunce, které nás zahřívá a proniká tělem Když si sednu na slunce, vím, že mě zcela zahaluje hřejivá láska Boží. Jako slunce zahřívá kůži a pak proniká celým tělem, tak i Boží láska chce proniknout do všech pórů mého těla.
Bůh jako přítel, jako milenka... Obracejte se k Bohu jako k příteli, k milence, k lásce, jakou jste nikdy neměli. Odpoví vám.
Bůh miluje každého JINAK Každý z nás může říci: „Bůh mě miluje jako nikoho jiného na světě!“ Bůh totiž nemiluje dvě osoby stejným způsobem.
Bůh nás uschopňuje milovat... Bůh nás miluje bez podmínek. Nemiluje nás proto, že jsme dobří a silní. Poznání Boží lásky nás uschopňuje milovat.
I kdyby se ti zavřely všechny dveře světa... Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen…
Je dobře, že jsi! Tato slova platí pro každého člověka. I pro tebe, který právě čteš tyto řádky. Boží láska k nám totiž není podmíněna naší dokonalostí.
Jedinečnost každého z nás (Články) Neexistuje stejný člověk na zemi jako já. Nikdo nemůže vykonat a dokázat přesně to co právě já. Nikoho Bůh nemiluje tak jako mě. A nikdo nemůže milovat Boha a jiné lidi tak jako právě já…
Jsi milován/a, i když právě nic necítíš Jediné, na čem záleží, je to, co si o mně myslíš ty, Bože. V tobě nacházím svou hodnotu a identitu. (You Say, Lauren Daigle)
Láska - co ne/znamená ? Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic...
Láska Boží léčí naše náruživosti a závislosti Přejídání, anorexie, přílišné očekávání od sexu, touha mít stále více, drogy...
Narodil jsem se nedopatřením Bůh mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. Nelekej se lidí.“ (srov. Jer 1,4-8)
Neexistuješ náhodou (Články) Ať jsi dobrý či špatný, jsi milován. Žiješ, protože tě Bůh vždy miloval. Každý člověk je nenahraditelným Božím poselstvím světu.
Nenaplněná touha po štěstí je v srdci každého z nás Denně prožívám neustálou žízeň po štěstí, po radosti, po naplnění. A je těžké s tak absolutní touhou v duši žít...
Objevit, že jsme milováni Jsme lidmi, abychom milovali. Narodili jsme se pro věčnost, abychom už nikdy nezemřeli.
Pokud hledám pokoj a štěstí nejdříve v Bohu, jsem svobodnější vůči ostatním lidem aniž bych jim zazlíval, že neodpovídají mým očekáváním.
Vyžadujeme-li od lásky přespříliš, je zklamání nevyhnutelné „Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že konečně budu prožívat štěstí. Konečně mělo skončit mé dívčí osamocení. Byla jsem přesvědčená, že s manželem, tak okouzlujícím a jemným mladým…