Fastfood pro duši

Člověk, který z jakýchkoliv důvodů delší dobu nejedl, se musí k normální stravě vracet pozvolna a velmi opatrně. Organismus je najednou mnohem citlivější na to, co přijímá. Kdyby se vyhladovělý člověk ve snaze rychle se nasytit vrhl na cokoliv, co je před ním, ublížil by si. Kromě diet vynucených například střevními potížemi nebo kromě dobrovolného delšího půstu se do takových situací běžně nedostáváme.

Spousta lidí v našem prostředí jí mnohem dřív, než dostane hlad. A když už hlad přijde, jsme zvyklí ho rychle zahnat ve fastfoodu nebo čímkoliv, co je po ruce. Kdo se chce stravovat zdravě, přemýšlí mnohem víc o tom, kolik a jakých živin potřebuje a čím je vhodně doplní. (Ok, uznávám, že i zdravá strava se může stát modlou, když se někomu stane životní náplní a otázkou číslo jedna, k tomu toto zamyšlení ale nenavádí.)

V postní době si řada křesťanů snaží něco odepřít (alkohol, kafe, sladkosti, televizi, sociální sítě) a volí si nějaký sebezápor, aby se naučili lépe ovládat. Nic proti tomu, sebeovládání je ovoce Ducha svatého (Gal 5,22). Může to přinést i prospěšný detox našeho vnitřního prostředí (fyzického, psychického i duchovního). Půst ale není cvičením vůle, které spočívá v tom, že to vydržím a budu na sebe a svůj výkon patřičně hrdý.

Je ale dobré „vyhladovět“,
abych se stal vnímavějším na to,
co do sebe přijímám a jak to na mě působí,
zda mi to prospívá nebo škodí.

Postní doba nás zve k reflexi toho,
čím běžně sytím především své nitro.
„Fastfoodem“ nebo zdravou a hodnotnou stravou
se všemi potřebnými živinami ve správném množství?
Čím utišuji hlad svého nitra?
Nepodléhám pokušení co nejrychleji tento hlad utišit
čímkoliv, co je po ruce?

Ježíš dodává,
že se můžeme sytit a živit Božím slovem.
Co si v postní době na tuto stravu navyknout?