Děláme si starosti o to, jindy zas o tamto

Velmi často toužím po pokoji a klidu v nejrůznějších kontextech. Někdy potřebuji klid sama pro sebe, abych si odpočinula. Jindy pokojné chvíle pro modlitbu. A třeba teď, přes léto, také pokoj a klid k získání nových sil do nového školního roku.

Skutečností ale je, že i přes mou velkou touhu po pokoji a klidu se mi ani jednoho mnohdy nedostává. Většinou je to i z důvodu různých starostí a obav. Možná to také znáte - tu si děláme starosti o to, aby se děti v pořádku vrátily z tábora. Potom nás přepadne úzkost z nemoci blízkého člověka. A naše úvahy možná končí u bankovního účtu, který v poslední době nějak podezřele „vysychá“.

Všechny tyto drobné i větší starosti nám berou klid a pokoj. Nedávno mi kamarád v té souvislosti řekl, že nepřítel se raduje, když se mu daří okrádat nás o pokoj naší duše. Možná se dokonce v našich obavách dokážeme tak dokonale zacyklit, že máme už i strach naše strachy pustit a odevzdat tomu Jedinému, který má vše skutečně v rukou.

Pro nás úzkostnější lidi někdy není jednoduché se nestrachovat. Jako jedna velmi důležitá medikace na úzkost však úžasně zabírá spočinutí v Boží náruči. Každodenní odpočinek v Jeho blízkosti, kdy mu v našich upřímných modlitbách můžeme bez ostychu odevzdat vše malé i velké, co tak sužuje naši mysl.

Co všechno se snažíme úzkostlivě a přepevně držet ve svých vlastních rukách? Co se vlastně změní, když se budeme neustále strachovat a říkat si „co kdyby“? Můžeme si starostmi prodloužit život o jediný den? (srov. Lk 12:25)

Dnes máme opět možnost
odevzdat starosti našeho života Ježíši,
který nám dokáže zprostředkovat
skutečný vnitřní pokoj a klid
skrze nepřekonatelnou lásku, kterou k nám má. 
Opusťme naše strachy
a vstupme do klidné Boží náruče.

- Redakčně upraveno -