Očekáváme vykoupení těla. (Řím 8,23) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Roger Buliard

Ženo, podej mi pušku

Dvojí záchrana eskymáckého kouzelníka

z knihy Inuk znamená člověk , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Rozhodnout sám o své smrti tak, jak se to sluší na dokonalého Eskymáka, a stát se ještě jednou středem pozornosti bylo jediným přáním a jedinou ctižádostí Komayaka. Byl už jen žalostným uzlíčkem nervů ve službách nelítostné duše, jakýmsi strojem s náhlými a neukázněnými pohyby a stejně tomu bylo i u jeho neklidného a uštvaného srdce. Byl malé postavy, poťouchlý, žárlivý, vyzáblé tváře s chytráckýma, mžouravýma a zlýma očima. Byla to nejchladnější a nejdivočejší tvář, s jakou jsem se u těchto lidí kdy setkal. Byl kouzelníkem a byl prý zapleten do spiknutí proti našim surově zavražděným otcům Rouvierovi a Le Rouxovi.

Odpravil tři své manželky, když se nabažil jejich půvabů, a zabíjel manžely těch žen, které mu padly do oka. Kolik jen uškrtil umírajících lidí, kteří mu upírali jeho kouzelnickou moc, a zvláště takových, kteří si poslali pro misionáře, neboť křty obzvláště nenáviděl! Provozoval nikterak nevinné kouzelnické a magické kousky. Byl obáván pro své tajemné léky a pro svou ďábelskou krutost. Jednoho večera tento krajně zatvrzelý a sarkastický pohan ke svému velkému zděšení zjistil, že si pro něj - v jeho teprve pětačtyřiceti letech - přichází smrt. No budiž! Ale ještě jednou „jim" ukáže, co Komayak dovede! (To „jim" se vztahovalo na nové náboženství, na bělochy, kteří se považují za nadřazené, a taktéž na všechny Eskymáky, jak jeho stoupence, tak i pokřtěné.)

Jeho žena, on a já jsme byli oné noci sami v jeho koženém stanu postaveném u "Krvavých vodopádů". Na tomto místě se před skoro dvěma staletími vrhla skupina Indiánů s divokým řevem na tábor spících Eskymáků a pobila je do posledního muže. V roce 1913 tu byli hrozným způsobem zavražděni dva oblátští otcové... Pro skon kouzelníka, zatvrzelého vyznavače starých eskymáckých tradic, to tedy byla nanejvýš přiléhavá, divoká scenérie, ideální prostředí, v němž straší stíny obětí dřívějších krveprolití!

Za jedné tmavé a teplé noci bylo v našem koženém stanu k zalknutí. Komayakovi se pojednou udělalo tak zle, že se začal svíjet bolestí. S jeho sténáním se mísily další zvuky, bzučení milionů komárů, kteří se snažili vniknout do stanu, tlumený hukot vodopádů a burácení řeky ve skalnatých peřejích. Nemocný nebyl schopen úplně zadržet své bědování, a snažil se je proto alespoň ztlumit tím, že se zakusoval do kožešin.

Když bolesti na okamžik polevily, křečovitě stažený obličej se uvolnil, ale ten jeho pošetilý vzdorovitý úšklebek v něm zůstával nadále. Mohl jsem docela dobře odhadovat jednotlivé fáze jeho vnitřního zápasu a klikatou cestu jeho myšlení. Blížil se konec?

Komayakova muka zřejmě dosáhla vrcholu, nemohl je již déle snášet! Řadu let předvídal tento okamžik a připravoval se na něj. Byl to okamžik vhodný k uskutečnění jeho dávného plánu: "Ženo, podej mi pušku!" Podávala mu ji, avšak já jsem jí pušku vzal. Z jeho pohledu, který na mě zlověstně upřel, přímo sršela zuřivá nenávist.

"Takhle ne!" řekl jsem klidně. "Bělochu, nech mě zemřít jako Eskymáka!" odpověděl zoufale. Již dávno předtím jsem s ním hovořil o smrti, o trestu, který na něho po smrti čeká, a o odpuštění, kterého se mu může ještě dostat. Pokaždé mě ale příkře odbyl. Zkusil jsem to znovu:
"O Bohu už přece něco víš. Mluvil jsem s tebou o něm, stejně jako o otcích... Víš, o těch, které jste zabili... Ještě není pozdě ani pro tebe!" A v těch jeho hrozných bolestech se ho dotkla milost Boží: "Falla, přeješ-li si to... "

Dal jsem mu nejnutnější náboženské poučení, a protože na mne naléhal, abych si pospíšil, pokřtil jsem ho. A tu se stalo něco zvláštního - najednou dýchal volně a zhluboka a hleděl na mě s údivem: "Falla..., už nemám bolesti!"

A zavřel oči. Pouze jeho rty se němě pohybovaly a zdálo se, že hluboce přemýšlí. Probíral snad v duchu svůj zločinný život, svou bezohlednou ctižádostivost a své ďábelské bludy? Cestu, kterou se ubíralo jeho myšlení, mi prozradila jediná vyslovená věta: "Falla, budu-li zase chodit, ukážu ti, kde je schována hlava otce Rouviera!"

Jak asi nad tímto úplným a náhlým obrácením na víru musel zlostí skřípat zuby vládce temnot, který do té doby dával tomuto pověstnému kouzelníkovi pokyny a který mu v jeho obávané činnosti pomáhal a přebýval v něm! A najednou se mi vybavil ten známý nenávistný výkřik umírajícího Juliána Apostaty: "Ty jsi zvítězil, Galilejský!"


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

´Dušičky´ aneb Památka zesnulých, vzpomínka na zemřelé 2.11.

´Dušičky´ aneb Památka zesnulých, vzpomínka na zemřelé 2.11.
(2. 11. 2021) Každá svíčka na hřbitově nebo v domácnosti nám může zpřítomnit světlo velikonoční svíce – paškálu, tedy té svíce,…

´Dušičky´ - pracovní list pro děti

(25. 10. 2021) Hned na začátku listopadu prožíváme důležité dny, kterým se lidově říká dušičky. Víš, co v těchto dnech slavíme nebo si…

Pomáhal ukrýt před nacisty tisíce uprchlík: Hugh O'Flaherty

Pomáhal ukrýt před nacisty tisíce uprchlík: Hugh O'Flaherty
(24. 10. 2021) Vatikánský kněz Msgre. Hugh O'Flaherty (* 28. února 1898 + 30. října 1963), pomáhal ukrýt před nacisty tisíce…

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my
(19. 10. 2021) A přesto je optimistická a pozitivní…

Čsopis IN! pro dívky / říjen

Čsopis IN! pro dívky / říjen
(8. 10. 2021) Pro někoho může být podzim smutné období, hlavně, když celé dny proprší. Pro někoho je to roční období plné klidu a…

Můžete podpořit „svůj“ hospic

Můžete podpořit „svůj“ hospic
(6. 10. 2021) V sobotu 9. října se připomíná Světový den hospiců.