Sekce: Knihovna

Roger Buliard

Mědění Eskymáci

z knihy Inuk znamená člověk , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Severní ledový oceán, nejzáludnější ze všech moří, nemá rád vetřelce. Až na těch pár lodí, které mu dokázaly čelit a kterým se podařilo uniknout z jeho ledových kleští, zmizelo tolik ostatních v jeho neproniknutelných a vražedných mlhách; mnoho jich bylo krami uneseno, a staly se z nich strašidelné, v ledu natrvalo uvězněné přízraky lodí, jaké na něm lze občas spatřit. Mnoho jich bylo nemilosrdně rozdrceno bílou zmrzlou masou před očima posádky, která v největším spěchu naskákala do záchranných člunů.

Ztroskotané lodě je ale třeba nahradit novými, a přestože zápas je nerovný, je v něm nutné pokračovat! Neboť arktický oceán, jakkoliv je vražedný, je pro nás jedinou spojovací a zásobovací cestou. Běloši - misionáři a obchodníci - se prostě nemohou vyhnout tomu, aby vzdorovali tomuto nelítostnému moři a dávali na něm v sázku své lodě.

Avšak Eskymák, který sice příležitostně používá lodí "Velkých obočí" a má při jejich zkáze ve tváři shovívavý úsměv zkušeného člověka, se sám neodvažuje plout tak bláhově daleko na moře, jak to činí běloch. Ze svého kuželovitého koženého stanu, postaveného na bezpečném břehu, se bude vysmívat hněvu mořských bohů. Ví, že oceán se zakrátko sám umoudří. A teprve když se počasí opět zklidní, vydá se opatrně ve svém kajaku na zrádnou nekonečnou vodu lovit tuleně. Pak se zase moudře vrátí ke svým sítím nastraženým v blízkém zálivu. A to je celá jeho plavba po moři! Čeká raději na zimu.

Již v srpnu začíná padat sníh, který pokrývá zemi a nasazuje bílou korunu pobřežním skalním útesům. Moře zpočátku zimě vzdoruje, pak se ale za jedné jasné říjnové noci vítr náhle utiší, jakoby vyčerpán svým řáděním. Vlny se stávají čím dále lenivějšími; místo dřívějšího vzteklého řvaní si příboj již jen mírně pobroukává v kamení kolem skalisek olemovaných bělavým ledovým límcem.

Tu a tam se na mírně zvlněném moři začnou tvořit dlouhé pásy křehkého ledu - a po několika hodinách marného zápasu se oceán konečně vzdává. V posledních záchvatech vzdoru ještě chvílemi vztekle zatřese ledovým krunýřem a vrhne kilometry dlouhé pruhy ledu na břeh; postupně ho tam nahrne miliony tun. Avšak jeho vzdor je marný. Všechno neúprosně mrzne a ledový krunýř jej znovu sevře. Musí se s tím smířit až do srpna příštího roku.

A nyní, když jsou běloši z plavby po moři vyřazeni, ovládne moře Eskymák. Od té chvíle bude své psy co nejméně honit kamenitou tundrou. Nyní se jeho pravým lovištěm a jeho hlavní dopravní tepnou stane zamrzlý oceán. Na ledu, kde nejsou hory ani kamení, se mu krásně pojede na saních a navštíví tak pohodlně své příbuzné a přátele.

K tomu, aby zanechal výhodného cestování po zamrzlém moři, musí nastat již opravdu krajně nepříznivé počasí, kdy se na ledové pláni vytvoří příliš mnoho neschůdných překážek z převrácených a nakupených ker. Každé cestování po zamrzlé ploše totiž Eskymák využívá k lovu.

Země Měděných Eskymáků je drsná a velmi chudá. Zima tam trvá nejméně devět měsíců a mrazy dosahují často až 50°C pod nulou! Avšak spíše než takové extrémní mrazy udává ráz tamnímu podnebí dlouhotrvající zima, která je vystřídána jen mírně teplým a velmi krátkým létem. Tato zvláštní povaha arktické zimy, spočívající spíše v její délce než v její tuhosti, je dobře vystižena eskymáckým slovem ukkior, které znamená zimu i rok.

Ve skutečnosti jsou země a moře po tři čtvrtiny roku jedinou bělostnou slitinou zmrzlého sněhu a ledu, skvělou i skličující, okouzlující a zároveň otupující, kam až oko dohlédne. Je to Sahara, vytvořená z obrovských sněhových dun, které se neustále mění,jak jsou zvětšovány nebo ohlodávány prudkými poryvy arktických vichrů. Sníh pokrývá led i zem;jednou je to ztvrdlý nebo ulehlý sníh, který se dá krájet pouze nožem, jindy je zase tak kyprý, že se do něho boří saně i psi a ti v něm zoufale a bezmocně přešlapují.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Od indiánů za Eskymáky
• Sňatek proti zákonu
• Ženo, podej mi pušku