Duch Páně mě poslal obvázat ty, jimž puká srdce. (Iz 61,1) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eduard Martin

Vánoce v dětském domově

(vyprávění paní T. K.)

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Na Štědrý den jsem měla službu v dětském domově. Byla jsem mladá holka a pomáhala svojí mamince, která tam byla ředitelkou. Po večeři u nás doma jsme se spolu  odebraly podívat do místa, které nese ve svém názvu „domov“. Myslím, že řada dětí by tehdy o Vánocích považovala onen název za ironické pojmenování...

Právě tam přišlo několik nových dětí. A vzteklých. Pořádně. Zaměstnankyně hlásily mamince, že ty děti se rvou s ostatními, že se rvou mezi sebou. Křičí – Nadávají. Maminka se posadila s dětmi ke stolu a chvíli si s nimi povídala. Copak o to – vypadalo to tam hezky. VYPADALO.
 
Byl tam stromeček a dost dárků, dostali jsme ten rok dotaci. A sponzoři poslali také všelijaké dobroty. Naše místní cukrářka, varhanice při mších, upekla velký dort. Hlad tam nebyl... Tedy – hlad těla tam nebyl. Jenže hlad duše je někdy něco tak nepříjemného! O to nepříjemnější, že takový hlad bývá pro ostatní neviditelný. Ten, kdo poznal neviditelný hlad, ví, jak hrozné to může být.
 
Hrála jsem si s malými dětmi. S těmi nejmenšími. Pro některé z nich to byl opravdu, zdálo se mi, domov. Dostaly se tam z míst, která byla pro ně krutá, a tohle místo jim mohlo opravdu připadat jako domov. Pro některé možná jako první skutečný domov. A pak se ty nové děti začaly prát. Prát? RVÁT ... surově... ne, to nebylo kočkování nebo zápasy...praly se tak, jako by byly gladiátory v cirku a chtěly si způsobit bolest. A ty nové děti se nepraly jen mezi sebou. Chtěly se rvát i s ostatními. Na Štědrý večer… Začala jsem na ně křičet. Maminka si je odvedla a promluvila s nimi ve vedlejším pokoji. Vrátily se tiché. Zaražené. Jiné. Zklidnily se, ztišily, vypadaly radostnější.
 
„Co jsi s nimi udělala?“ ptala jsem se maminky, žasla jsem. „Co jsi s nimi udělala? Že byly tak jiné?“ Usmála se. „Povídala jsem si s nimi. Dala jsem jim znát, že je mám ráda.“
Šly jsme spolu domů štědrovečerní vánicí.
„Víš,“ řekla mi maminka něco, co si od té doby nepřestávám připomínat, nejen jako nynější ředitelka dětského domova. Řekla mi něco, co může jako klíč odemykat tolik osudů, „víš, … pamatuj si…, když někdo útočí, často to znamená, že volá o pomoc…“
 

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2025) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...

Cyril a Metoděj (5.7.)

(3. 7. 2025) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou
(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…

Co je to vlastně pokora a jak se projevuje v praktickém životě?

(29. 6. 2025) Vážená redakce, děkuji moc za  zajímavé články na téma pokory z vašeho webu. (Z ohlasů našich…

Další číslo časopisu pro dívky IN!

Další číslo časopisu pro dívky IN!
(28. 6. 2025) Tak jo – máme dvacet! Ale i přesto, že je naše číslo plné vzpomínek, nezapomněli jsme na to, abyste si užili…