Jděte, posílám vás! (Lk 10,3) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eduard Martin

Vánoce v dětském domově

(vyprávění paní T. K.)

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Na Štědrý den jsem měla službu v dětském domově. Byla jsem mladá holka a pomáhala svojí mamince, která tam byla ředitelkou. Po večeři u nás doma jsme se spolu  odebraly podívat do místa, které nese ve svém názvu „domov“. Myslím, že řada dětí by tehdy o Vánocích považovala onen název za ironické pojmenování...

Právě tam přišlo několik nových dětí. A vzteklých. Pořádně. Zaměstnankyně hlásily mamince, že ty děti se rvou s ostatními, že se rvou mezi sebou. Křičí – Nadávají. Maminka se posadila s dětmi ke stolu a chvíli si s nimi povídala. Copak o to – vypadalo to tam hezky. VYPADALO.
 
Byl tam stromeček a dost dárků, dostali jsme ten rok dotaci. A sponzoři poslali také všelijaké dobroty. Naše místní cukrářka, varhanice při mších, upekla velký dort. Hlad tam nebyl... Tedy – hlad těla tam nebyl. Jenže hlad duše je někdy něco tak nepříjemného! O to nepříjemnější, že takový hlad bývá pro ostatní neviditelný. Ten, kdo poznal neviditelný hlad, ví, jak hrozné to může být.
 
Hrála jsem si s malými dětmi. S těmi nejmenšími. Pro některé z nich to byl opravdu, zdálo se mi, domov. Dostaly se tam z míst, která byla pro ně krutá, a tohle místo jim mohlo opravdu připadat jako domov. Pro některé možná jako první skutečný domov. A pak se ty nové děti začaly prát. Prát? RVÁT ... surově... ne, to nebylo kočkování nebo zápasy...praly se tak, jako by byly gladiátory v cirku a chtěly si způsobit bolest. A ty nové děti se nepraly jen mezi sebou. Chtěly se rvát i s ostatními. Na Štědrý večer… Začala jsem na ně křičet. Maminka si je odvedla a promluvila s nimi ve vedlejším pokoji. Vrátily se tiché. Zaražené. Jiné. Zklidnily se, ztišily, vypadaly radostnější.
 
„Co jsi s nimi udělala?“ ptala jsem se maminky, žasla jsem. „Co jsi s nimi udělala? Že byly tak jiné?“ Usmála se. „Povídala jsem si s nimi. Dala jsem jim znát, že je mám ráda.“
Šly jsme spolu domů štědrovečerní vánicí.
„Víš,“ řekla mi maminka něco, co si od té doby nepřestávám připomínat, nejen jako nynější ředitelka dětského domova. Řekla mi něco, co může jako klíč odemykat tolik osudů, „víš, … pamatuj si…, když někdo útočí, často to znamená, že volá o pomoc…“
 

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2020) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

IN! pro měsíc říjen

IN! pro měsíc říjen
(30. 9. 2020) Podzim se rozbíhá do krásných barev, spoustu deště a ranních mlh. Pro někoho nepohoda, pro někoho jedno z nejkrásnějších…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2020) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…

Svatý Václav stál u základů Evropy

Svatý Václav stál u základů Evropy
(28. 9. 2020) Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře?

Mnichovská dohoda zavalila bezpočet lidí nepopsatelným utrpením

Mnichovská dohoda zavalila bezpočet lidí nepopsatelným utrpením
(28. 9. 2020) Násilí a bezpráví zasadilo těžké rány a zanechalo hořkost. Všeho toho velice lituji, naplňuje mě to smutkem a hluboce se…

Co napsal Karel Čapek o sv. Václavovi týden před svou smrtí

Co napsal Karel Čapek o sv. Václavovi týden před svou smrtí
(26. 9. 2020) Nezapomeňme na tradici svatováclavskou...