Ježíš uzdravoval. (Mt 4,23) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eduard Martin

První Vánoce bez manžela

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Když zemřel manžel, nebylo mi ještě ani třicet a měla jsem dvě malé děti. A beznaděj... Kromě jedné kamarádky jsem neměla nikoho, kdo by mi pomohl...rodiče byli rozvedení a žili s novými rodinami...  a dávali mi najevo, že o tom, abych k nim přijela, navíc se dvěma malými vnuky, nestojí ani jeden z nich.

Seděla jsem doma a četla dětem pohádky.Pamatuji se, že tehdy zrovna Birlibána.Tu krásnou knížku o chlapečkovi, který ve svém snu putuje pohádkovou zemí a snaží se něco zachránit.
 
Probudím se -
Probudím se, probudím se.
Tak jsem si to říkala a věřila jsem, že všechno je to nyní jenom sen. Doufala jsem, že se otevřou dveře a vejde můj báječný manžel a přinese plno dárků. Já se probudím a manžel bude stát u mé postele a usmívat se a děti budou ve svých postýlkách také už vzhůru a výskat a mávat na nás... Neprobouzela jsem se.
Oba jsme se totiž na tyto Vánoce už těšili a připravovali jsme se, jak je uděláme pro naše děti nezapomenutelné...
„Maminko, proč pláčeš, vždyť tatínek přijde,“ těšilo mě dítě.
Děti nechápou smrt.
Nesmiřují se s ní.
Věří.
Možná právě tohle je na dětství největší dar.
A tak jsem oslavila Vánoce sama, bez dědečků a babiček, jenom s dětmi a snažila jsem se, abych před dětmi neplakala. Když už jsem nemohla slzy udržet, tak jsem odběhla do koupelny, pak si zase upravila make-up a vrátila se s úsměvem k nim... a  napadlo mě, že kdyby tam neseděli ti malí trpaslíčkové, asi bych nešla do pokoje, šla bych na balkon a přese vši svou bývalou statečnost a – jak jsem si myslela – pevnou víru bych uvažovala, jestli neskočit z okna… (…) Děkovala jsem, že mi byly dány tyhle děti, jako kouzelné ruce osudu, které mě drží na tomto světě.
Když jsem děti uložila, šla jsem spát.
Zaspat ten čas – Zaspat samotu. A tehdy jsem měla sen. Kratičký…
Ve snu ke mně přišel manžel. Byl to jenom kratičký okamžik setkání, chvilička a řekl mi ve snu jenom jednu větu. Stál přede mnou, jako vždy vlídný, laskavý – Usmíval se.
Řekl: „Miluju tě a moc ti děkuju, že to takhle zvládáš…“ Když jsem se probudila, děti si hrály na podlaze s dárky, tiše, aby mě neprobudily. Zaspala jsem. Taky aby ne, když jsem měla schůzku s manželem.
A tak žiju dál.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2020) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Knižní tip: A přesto říci životu ano: Viktor E. Frankl

Knižní tip: A přesto říci životu ano:	Viktor E. Frankl
(22. 1. 2020) Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele…

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2020) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned povel: „Svlíct a tady pod…

Karel Fořt († 21.1.2014)

Karel Fořt († 21.1.2014)
(21. 1. 2020) Karel Fořt – známý jako "Otec Karel" z Radia Svobodná Evropa, skaut, kněz, vlastenec.

Týden modliteb za jednotu křesťanů

(15. 1. 2020) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je…

Jaký byl smysl oběti Jana Palacha?

(14. 1. 2020) "Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít." Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Učinil…