Hledejte svou sílu v Pánu. ( Ef 6,10) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eduard Martin

První Vánoce bez manžela

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Když zemřel manžel, nebylo mi ještě ani třicet a měla jsem dvě malé děti. A beznaděj... Kromě jedné kamarádky jsem neměla nikoho, kdo by mi pomohl...rodiče byli rozvedení a žili s novými rodinami...  a dávali mi najevo, že o tom, abych k nim přijela, navíc se dvěma malými vnuky, nestojí ani jeden z nich.

Seděla jsem doma a četla dětem pohádky.Pamatuji se, že tehdy zrovna Birlibána.Tu krásnou knížku o chlapečkovi, který ve svém snu putuje pohádkovou zemí a snaží se něco zachránit.
 
Probudím se -
Probudím se, probudím se.
Tak jsem si to říkala a věřila jsem, že všechno je to nyní jenom sen. Doufala jsem, že se otevřou dveře a vejde můj báječný manžel a přinese plno dárků. Já se probudím a manžel bude stát u mé postele a usmívat se a děti budou ve svých postýlkách také už vzhůru a výskat a mávat na nás... Neprobouzela jsem se.
Oba jsme se totiž na tyto Vánoce už těšili a připravovali jsme se, jak je uděláme pro naše děti nezapomenutelné...
„Maminko, proč pláčeš, vždyť tatínek přijde,“ těšilo mě dítě.
Děti nechápou smrt.
Nesmiřují se s ní.
Věří.
Možná právě tohle je na dětství největší dar.
A tak jsem oslavila Vánoce sama, bez dědečků a babiček, jenom s dětmi a snažila jsem se, abych před dětmi neplakala. Když už jsem nemohla slzy udržet, tak jsem odběhla do koupelny, pak si zase upravila make-up a vrátila se s úsměvem k nim... a  napadlo mě, že kdyby tam neseděli ti malí trpaslíčkové, asi bych nešla do pokoje, šla bych na balkon a přese vši svou bývalou statečnost a – jak jsem si myslela – pevnou víru bych uvažovala, jestli neskočit z okna… (…) Děkovala jsem, že mi byly dány tyhle děti, jako kouzelné ruce osudu, které mě drží na tomto světě.
Když jsem děti uložila, šla jsem spát.
Zaspat ten čas – Zaspat samotu. A tehdy jsem měla sen. Kratičký…
Ve snu ke mně přišel manžel. Byl to jenom kratičký okamžik setkání, chvilička a řekl mi ve snu jenom jednu větu. Stál přede mnou, jako vždy vlídný, laskavý – Usmíval se.
Řekl: „Miluju tě a moc ti děkuju, že to takhle zvládáš…“ Když jsem se probudila, děti si hrály na podlaze s dárky, tiše, aby mě neprobudily. Zaspala jsem. Taky aby ne, když jsem měla schůzku s manželem.
A tak žiju dál.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

´Dušičky´ aneb Památka zesnulých, vzpomínka na zemřelé 2.11.

´Dušičky´ aneb Památka zesnulých, vzpomínka na zemřelé 2.11.
(2. 11. 2020) Každá svíčka na hřbitově nebo v domácnosti nám může zpřítomnit světlo velikonoční svíce – paškálu, tedy té svíce, která…

Anselm Grün si zlomil ruku:

Anselm Grün si zlomil ruku:
(27. 10. 2020) „Není samozřejmostí, že zůstaneme zdraví...“

´Dušičky´ - pracovní list pro děti

(25. 10. 2020) Hned na začátku listopadu prožíváme důležité dny, kterým se lidově říká dušičky. Víš, co v těchto dnech slavíme nebo si…

Hugh O'Flaherty, pomáhal ukrýt před nacisty tisíce uprchlíků

Hugh O'Flaherty, pomáhal ukrýt před nacisty tisíce uprchlíků
(24. 10. 2020) Vatikánský kněz Msgre. Hugh O'Flaherty (* 28. února 1898 + 30. října 1963), pomáhal ukrýt před nacisty tisíce…

Doporučujeme knížku: Výzvy stárnutí

Doporučujeme knížku: Výzvy stárnutí
(15. 10. 2020) Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí a vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit. Tato útlá…

Videoseriál "Víra do kapsy": Nalinkoval Bůh můj život?

Videoseriál "Víra do kapsy": Nalinkoval Bůh můj život?
(12. 10. 2020) Kdy můžeme o něčem říct, že to byla Boží vůle? O přirozených cestách rozlišování i o mimořádných zásazích Božích vypráví…