Byl zarmoucen tvrdostí jejich srdce. (Mk 3,5) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eduard Martin

První Vánoce bez manžela

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Když zemřel manžel, nebylo mi ještě ani třicet a měla jsem dvě malé děti. A beznaděj... Kromě jedné kamarádky jsem neměla nikoho, kdo by mi pomohl...rodiče byli rozvedení a žili s novými rodinami...  a dávali mi najevo, že o tom, abych k nim přijela, navíc se dvěma malými vnuky, nestojí ani jeden z nich.

Seděla jsem doma a četla dětem pohádky.Pamatuji se, že tehdy zrovna Birlibána.Tu krásnou knížku o chlapečkovi, který ve svém snu putuje pohádkovou zemí a snaží se něco zachránit.
 
Probudím se -
Probudím se, probudím se.
Tak jsem si to říkala a věřila jsem, že všechno je to nyní jenom sen. Doufala jsem, že se otevřou dveře a vejde můj báječný manžel a přinese plno dárků. Já se probudím a manžel bude stát u mé postele a usmívat se a děti budou ve svých postýlkách také už vzhůru a výskat a mávat na nás... Neprobouzela jsem se.
Oba jsme se totiž na tyto Vánoce už těšili a připravovali jsme se, jak je uděláme pro naše děti nezapomenutelné...
„Maminko, proč pláčeš, vždyť tatínek přijde,“ těšilo mě dítě.
Děti nechápou smrt.
Nesmiřují se s ní.
Věří.
Možná právě tohle je na dětství největší dar.
A tak jsem oslavila Vánoce sama, bez dědečků a babiček, jenom s dětmi a snažila jsem se, abych před dětmi neplakala. Když už jsem nemohla slzy udržet, tak jsem odběhla do koupelny, pak si zase upravila make-up a vrátila se s úsměvem k nim... a  napadlo mě, že kdyby tam neseděli ti malí trpaslíčkové, asi bych nešla do pokoje, šla bych na balkon a přese vši svou bývalou statečnost a – jak jsem si myslela – pevnou víru bych uvažovala, jestli neskočit z okna… (…) Děkovala jsem, že mi byly dány tyhle děti, jako kouzelné ruce osudu, které mě drží na tomto světě.
Když jsem děti uložila, šla jsem spát.
Zaspat ten čas – Zaspat samotu. A tehdy jsem měla sen. Kratičký…
Ve snu ke mně přišel manžel. Byl to jenom kratičký okamžik setkání, chvilička a řekl mi ve snu jenom jednu větu. Stál přede mnou, jako vždy vlídný, laskavý – Usmíval se.
Řekl: „Miluju tě a moc ti děkuju, že to takhle zvládáš…“ Když jsem se probudila, děti si hrály na podlaze s dárky, tiše, aby mě neprobudily. Zaspala jsem. Taky aby ne, když jsem měla schůzku s manželem.
A tak žiju dál.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Týden modliteb za jednotu křesťanů

(15. 1. 2021) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je…

Jaký byl smysl oběti Jana Palacha?

(14. 1. 2021) "Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít." Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Učinil…

Josef Kemr

Josef Kemr
(14. 1. 2021) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2021) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v…

Nechte se očkovat, vybízí papež František

Nechte se očkovat, vybízí papež František
(12. 1. 2021) Lhostejnost je ničivá...

Jan Heller - jeden z českých předních biblistů († 15.1.2008)

(12. 1. 2021) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno…