Opilec o Vánocích

(vyprávění střízlivého člověka)

z knihy Ježíšek pro mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Opilce může potkat člověk každý den. Nejsou nějaké dny, které by jim byly vyhrazeny, prostě člověk jde a potká opilce.

Na Štědrý den loni jsem jednoho potkal. Šel po ulici našeho města a – zpíval. Zpíval poněkud ztěžka. Opilí lidé, nemívají lehký jazyk. Ostatní se mu vyhýbali. Ale mě zajímalo, co si zpívá. A tak jsem se mu nevyhnul, a když jsem ho míjel, zaposlouchal jsem se do jeho písničky. Byla prostá - jenom tři slova. Jako by opakoval stálý, nekonečný refrén.

„… dneska se narodím..., ... dneska se narodím…“

Asi popletl slova koledy a zamotal je do téhle prapodivné věty.

Pokračoval jsem v chůzi. Začalo sněžit... Ohlédl jsem se. Ještě chvíli jsem rozeznával jeho siluetu a pak se v sílící sněhové vánici rozplynul. Jen z dálky ke mně doléhala jeho slova. Zněla ze sněžné záplavy, jako by si tam prozpěvoval nějaký anděl, hlas se náhle vyrovnal, … ten hlas už nevrávoral, zněl jasně. Zněl jasně z té bílé tmy.

„… dneska se narodím…“

Usmíval jsem se – Dnes je den velkého narození. Dneska je DEN NAROZENÍ. Opilý říká, že se narodí. Proč by jeho větu nemohl říct i střízlivý a začít v dnešku „jak v kolébce“. Píseň ve vánici dozněla… Ale jako by kolem zněla její slova dál, dál a oslovovala, vybízela. Koneckonců proč se nezbavit tolika starých věcí? I té „věci“, kterou je starý život...

Proč se nenarodit...

Dnes?