Symboly Velikonoc - pomlázka a kraslice

z knihy Velikonoce - soubor různých textů

Po odeznění vážných náboženských svátků se lidová tradice vrací k projevům veselí a proudícího života. Přichází velikonoční koleda - pomlázka, konaná hlavně na velikonoční pondělí. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání zelenými spletenými pruty, které údajně přináší "pomlazení". Odtud název předmětu, dne, někde i celých velikonoc.

Konání těchto věkovitých a vpravdě podivných zvyků se navzdory civilizačnímu proudu dvacátého století přirozeně zachovalo dodnes a to nejen v prostředí venkova, ale i ve velkých městech. Dodnes chlapci a muži dovedou uplést z osmi šestnácti i více prutů pletence velkých i malých rozměrů. Některé kusy představují skutečná pletařská dílka s ozdobně vytvarovanými rukojetmi, různých kombinací barev prutů a zdobení. Podle zvyklosti jsou malé pomlázky určeny ke šlehání, objmené žily, korbáče a tatary nosili - a místy ještě nosí - chlapci při koledě s sebou jako symbol svého stavu a od vyšlehaných děvčat na ně dostávají stuhy. Tento zvyk se stále udržuje v řadě obcí hlavně na Slovácku.

Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit - dárky a vejci. Vajíčko samo nese pochopitelnou symboliku rodícího se života, znak přicházejícího jara. Jako dárek musí být vajíčko plné a omalované. Tradiční a nejvýmluvnější je červená - krásná barva, barva života. Odtud též obecně užívaný název pro malované vejce - kraslice.

Slovanská tradice obecně zachovala pestrou škálu malování kraslic se vzory často vzájemně souvisejícími a srovnatelnými. Na českém území se tato práce rozvinula do specifické šíře.

Na kraslicích rozeznáváme řadu zdobných technik, barevností a vzorů, které se liší krajově i dobou.

Nejvíce rozšířená a zřejmě i nejstarší je technika zdobení voskem, aplikovaná jako barevná batika. Klasické červené kraslice zdobené jednoduše vyrytým bílým vzorem se v čistém stylu zachovaly hlavně v jižní a západní oblasti Čech, například na Chodsku. Širší barevná škála s podobným vzorováním je obvyklá na tradičních kraslicích z jižních a jihovýchodních Čech, kde se výstižně nazývají straky. Nejsložitější vzory voskové techniky kombinované z řady barev s charakteristickou závěrečnou černou se vytvořily na Slovácku. Řada obcí - Vnorovy u Strážnice, Ostrožská Nová Ves, Uherský Ostroh, HIuk a další má své zavedené vzory, které znalci dovedou přesně rozeznávat. Výtvarná hodnota kraslice samozřejmě není jen v její složité kresbě a pracnosti provedení. Řada jich je malovaná s lehkostí a jednoduchým vyjadřovacím rejstříkem v přírodních hnědých a dokonce černavých barvách. Často zde najdeme velmi archaické ornamenty prosperitního a plodnostního významu - motivy slunce, lidských postav. Tyto staré vzory se zachovaly hlavně v horských oblastech Moravy - na Valašsku, Horňácku a právě jejich prostřednictvím lze vidět souvislosti a společné kořeny tohoto specifického vyjadřování s jinými slovanskými národy hlavně na východ od nás, počínaje některými oblastmi Slovenska, zajímavé paralely najdeme v těchto malbách též v Haliči, Bukovině i jinde.

Figurální vyjádření místy ztrácí lapidárnost schematu a rituálu. Na vajíčkách z českých krajů najdeme rovněž figury, ale více propracované, vtažené do skromného děje - lásky, přání. Mnohé z nich jsou vypracovány až filigránsky jemně. Pro tyto obrázky bylo třeba zvolit příhodnější, jemnější techniku vyškrabování. Je zajímavé sledovat, jakým způsobem se tato jemná technika rozpracovala na české a moravské straně. Nejstarší česká vajíčka, pocházející ze sběrů před sto léty, většinou postrádají vytříbený ornament, za to na nich najdeme různé veršíky, dobová rámování snítkami konvalinek a různých realisticky pojatých kvítků se začleněním připomenutých postav světských i náboženských.

Na Moravě, kde měly ženy v rukou osvojený ornament - například z vyšívání - pojaly tuto techniku v tradičním ornamentálním řádu se stylizací růže, granátového jablka, lístků a úponků, jaké známe i z jiných výtvarných projevů lidové provenience. Vynikající kreslířská, přesněji rytecká dílka najdeme dodnes na Podluží s typickou barevností fialové, vínové, modré i černé - prostě temných barev, v nichž nejlépe vyniká bílá grafika.

Zdobných technik je obecně samozřejmě mnohem víc. Některé vzory se leptaly kyselinou, jindy se tvořily plasticky. Například reliéfně nanášeným voskem, ale i polepováním různými materiály - odstřižky slámy, travní dužiny, textilu; nalepovaly se barevné papírky, miniaturní obrázky, mašličky i jemně stáčené drátky. Ve sbírce Národního muzea je uloženo i několik unikátů ze západních Čech, kde je bílé vajíčko zdobeno okutím.

Kraslice jsou tak zajímavým a u nás obzvláště vytříbeným projevem lidového umění, že se již v počátku našeho století staly nejen krajovou chloubou, ale i objektem sběratelů a samozřejmě i artyklem trhu. Pro účel prodeje se původně plná vajíčka z praktických důvodů začala vyfukovat a v této formě je většina dnešních lidí chápe jako tradiční.

Malování kraslic se stalo i dnes oblíbenou činností řady lidí - především žen, nejen na Slovácku, ale prakticky na celém českém území. Původně ryze velikonoční práce se v řadě případů oddělila od tohoto času a stala se jakousi svéráznou tvůrčí kategorií. V malování kraslic se pořádají vážné soutěže a řada lidí se této činnosti věnuje se značným zaujetím prakticky po celý rok.

Nicméně v čase velikonoc se umně i neuměle vajíčka malují téměř v každé rodině. Stačí si najít několik snítek prvních kytiček a lístků, přiložit je na skořápku, ovázat gázou a povařit v odvaru z cibulových slupek. Bez velké námahy tak dostaneme vajíčko, které vyhoví staré tradici i současnému vkusu.

Kapitola z publikace Jiřiny Langhammerové "Čas velikonoc".
Vydalo Národní muzeum - národopisné oddělení HM, Praha 1993.
Převzato s laskavým svolením autorky.