Ať vejde král slávy. (Žl 24,7) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Bůh od člověka neupustí

Pán nevstupuje do svého města na římském obrněném voze, nýbrž na palestinském oslátku. Nepřichází s mocí zbraní, nýbrž s bezmocí své lásky.

z knihy Velikonoce - soubor různých textů

Existují lidé, kteří sní o světě (městě) bez Boha. Květnou nedělí by musel takový sen být dosněn. Bůh vjíždí ve svém Synu Ježíši Kristu do města Jeruzaléma, a to navždy. Každé město je městem Jeruzalémem, místem Boží přítomnosti. Je totiž Boží radostí přebývat s lidmi. V zásadě ode dneška není žádných bezbožníků; neboť ode dneška je Bůh v Kristu stále na cestě do Jeruzaléma. Každý člověk je „Jeruzalém“, místo Boží přítomnosti. K bezbožnosti je vždy zapotřebí dvou. Boha a člověka.

Dokonce, i když člověk opustí Boha, Bůh člověka ještě dlouho neopustí. Proto se také člověk nezbaví oněch otázek, které označil za věčně prokleté, otázek po Bohu a po sobě samém. Proto se ani naše společnost nezbaví Boží církve, jakkoli silně se na ni bude útočit. Tehdy jako i dnes s námi Bůh navazuje vztah, který jsme my jednostranně vypověděli. Proto je Bůh dnes tím, kdo je opuštěný, zrazený a skrytý mezi námi; kdo přišel do vlastního, ale vlastní ho nepřijali. Tam, v místě opovržení, mu náleží naše „Hosana synu Davidovu!“

„Svatá brána“ u Sv. Petra v Římě je na konci Svatého roku na 25 let zase uzavřena. Brána Jeruzaléma ale musí zůstat otevřená. Nepřestáváme také doufat a modlit se, aby naše kolínské brány byly a zůstaly branami města Jeruzaléma, jimiž prochází Spasitel a za ním všichni, kteří ho mají a chtějí následovat. Naše město se musí opět stát městem Božím! Tím se nestane, když se opraví staré kostely; opravit či obnovit se musí stará srdce – často v mladých tělech. „Hle – všechno tvořím nové!“ říká Pán. Proto musí zůstat brána Jeruzaléma otevřená: tvé srdce i mé srdce, aby Spasitel mohl skrze nás vjíždět do svého Jeruzaléma, do našich měst a vesnic.

Pán jde do Jeruzaléma a zaujímá tam nejexponovanější místo. Staví se proti mocným tohoto světa. Vydává svědectví, že jeho království není z tohoto světa, ale přesto v tomto světě. Proto nepotřebuje pro své království žádné potvrzení ani dobrozdání ze strany takzvané společnosti. Potřebuje pouze jedno: potvrzení ze strany svého Otce v nebesích. To už se dnes rýsuje. Pán nevstupuje do svého města na římském obrněném voze, nýbrž na palestinském oslátku. Nepřichází s mocí zbraní, nýbrž s bezmocí své lásky. V pokorné jízdě na oslu se již ukazuje bláznovství Velkého pátku. V bláznovství Velkého pátku již probleskuje nepřekonatelnost velikonočního vítězství. Velký pátek stojí mezi Květnou nedělí a nedělí následující. Tato další neděle je ovšem nedělí velikonoční. Velikonoční nedělí potvrzuje Bůh neděli Květnou, zmrtvýchvstáním kříž, Oslaveným potvrzuje Ukřižovaného. Kdo říká A, může říci také B: kdo dnes zpívá Hosana, může o Velikonocích zpívat Aleluja. Kdo následuje muže na oslátku, nemá zapotřebí pobíhat za kdejakým zaběhlým oslem. Pán se angažuje v osudu člověka a v dějinách své církve.

Proto člověk není nikdy „pouze člověk“. Je vždy víc. Je, jak říká Písmo, „chrám Boží“. Je svatou půdou, na niž nelze vkročit bez posvátné úcty. V člověku je jedna oblast, jeho svědomí, před níž má i společnost své hranice. Jedinec je před společností. Oblast svědomí je onou svatou půdou, kam v nás může vkročit pouze Bůh. Do svědomí vepsal svou normu: „Buďte svatí, jako je svatý váš Otec v nebesích.“ Před Boží svatostí máme asi vždy špatné svědomí. Pavel říká výslovně: „Nekonám dobro, které chci, nýbrž dělám zlo, které nechci“ (Řím 7,19). Svatý Bůh přišel v Ježíši Kristu a stal se člověkem proto, aby ze svých lidských sourozenců sňal špatné svědomí. To ho vlastně rozervalo na kříži.

Jako Svatý, který je zcela vzestupem k Otci, zcela vertikálou, přijal lidskou přirozenost, která je zcela sestoupením od Otce, zcela horizontálou – a výsledkem je kříž. Tam, kde se vertikála s horizontálou kříží, stává se z „minus“ „plus“, z viny odpuštění, ze svědomí špatného svědomí omilostněné. To je náš pokoj a naše smíření, plod Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma.

Jelikož Pán přichází do svého města, není města bez Boha, člověka bez Boha a času bez Boha. To můžeme zakoušet při slavení eucharistie.


Kázání v kolínském dómu na Květnou neděli 1992.

***

Se svolením převzato z knihy Joachima Meisnera: Ze smrti do života, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista
Velikonoce
 velikonoční stránka webu vira.cz a pastorace.cz

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2020) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Knižní tip: A přesto říci životu ano: Viktor E. Frankl

Knižní tip: A přesto říci životu ano:	Viktor E. Frankl
(22. 1. 2020) Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele…

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2020) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned povel: „Svlíct a tady pod…

Karel Fořt († 21.1.2014)

Karel Fořt († 21.1.2014)
(21. 1. 2020) Karel Fořt – známý jako "Otec Karel" z Radia Svobodná Evropa, skaut, kněz, vlastenec.

Týden modliteb za jednotu křesťanů

(15. 1. 2020) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je…

Jaký byl smysl oběti Jana Palacha?

(14. 1. 2020) "Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít." Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Učinil…

Shincheonji

je poměrně mladá křesťanská církev pocházející z Jižní Koreje.

Křesťanské církve po celém světě vydaly prohlášení varující proti tomuto náboženskému společenství.

Za důvod udávají sektářskou povahu církve Shincheonji - manipulativní praktiky, snahu o utajování, rozpory s křesťanským učením apod. Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty mimo členy společenství. 

Více informací: 

www. scjinfo.cz