Boží věrnost trvá. (Ž 100,5) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Společenství, kolegialita a loajalita začínají u mě

z knihy Pracovat i žít , vydal(o): Karmelitánské nakladatelsví

Firmu netvoří jen nadřízení a podřízení. Všechno nezávisí jen na nejvyšším vedení. Rozhodujícím faktorem je prostředí uvnitř podniku, které tvoří společenství všech zaměstnanců. Každý může přispět svým dílem.

K vytváření dobrého pracovního společenství přispívají především následující dvě věci: kolegialita a loajalita. Kolega je v úzkém významu ten, kdo se mnou sdílí povolání, můj spolupracovník. Skrývá se tu předložka „cum“ neboli „s“. Kolegialita proto znamená i „sourozenecké“, svorné smýšlení s ochotou vzájemně si pomáhat. Sám sebe vnímám na stejné úrovni s ostatními. Jdu s nimi toutéž cestou, nepůsobím proti nim. Pro dobré klima v podniku je tato sounáležitost naprosto rozhodující. Mnohé firmy přicházejí o spoustu energie tím, že zaměstnanci nedovedou spolupracovat, ale že mezi sebou soupeří. Tak se vzájemně vysilují. Jeden se snaží vyštípat druhého. Shazuje na něho vinu za chyby, aby se sám před ostatními objevil v lepším světle. Kolegialita vychází z přesvědčení, že všichni plujeme na stejné lodi. Pádlujeme-li spolu místo proti sobě, dostaneme se rychleji dál.

K tomu je potřeba soudržnosti. Nesmím čekat, až druzí udělají první vstřícný krok a až se mě zastanou. Kolegialita vždycky začíná u mě. Posloužím druhému, převezmu jeho službu, a tak vytvořím kolem sebe prostředí, které povzbudí i ostatní, aby se zachovali podobně.

V poradenských rozhovorech se opakovaně setkávám se stížnostmi na špatné ovzduší ve firmě. Dokážu to velice dobře pochopit. Lidé tím skutečně trpí. Ale vždycky připomínám: Dva nebo tři spolupracovníci, kteří dokážou držet za jeden provaz, vystačí na provoz se stovkou zaměstnanců. Když spolu ti dva nebo tři dokážou dobře vycházet a chovají se kolegiálně i k ostatním, dokážou změnit prostředí na celém pracovišti. Jeden na to sám jistě nestačí, ale jakmile nalezneme alespoň jednoho stejně smýšlejícího a začneme spolu uvažovat, jak se chovat a přiblížit k ostatním, odrazí se to na nich.

Ježíš vypráví o kvasu, který dokáže prokvasit celé vědro mouky (srov. Mt 13,33). Stejně nepatrně jako ždibec kvasu ve vědru mouky se mohou cítit ti dva nebo tři v celé velké firmě. Přesto by měli důvěřovat v proměňující moc své víry. Kolegialita totiž nakonec není nic jiného než splnění Ježíšovy výzvy milovat bližního jako sebe. Jde o konkretizaci Božího přikázání v každodenním všedním životě podniku.

Pojem loajalita vychází ze slovního základu „legalis“ neboli „zákonný“. Loajální znamená věrný zákonu, věrný vládě, slušný. Loajalita se stala označením skutečnosti, že při někom stojím: respektuji jeho zájmy. Plním smluvní podmínky. Dodržuji společné úmluvy. Ctím vládu a autoritu, aniž bych před ní ohýbal hřbet. Jsem-li loajální s nějakým spolupracovníkem, ctím jeho zájmy. Může se na mě spolehnout. Když si něco domluvíme, platí to. Takovou spolehlivost a poctivost potřebuje každý podnik.

Vzniká prostředí, v němž se lidem dobře pracuje. Převládne-li ale na mém pracovišti jiné klima? Morální apely tu moc nepomohou. Kupředu se dostanu jedině dobrým příkladem, který dokáže strhnout ostatní. Jakmile si začnu všímat, že někteří spolupracovníci nejsou k ostatním loajální, oslovím je a snažím se zjistit jejich důvod. Z ničeho je neviním, ale ptám se. Možná jsem je jen dobře nepochopil nebo si jejich jednání špatně vykládám. Někdy se z rozhovoru dovím, že je ve hře vzájemné zranění. V takovém případě je mohu povzbudit, abychom si konflikt společně v klidu probrali. Pokud si to obě strany přejí, mohu se nabídnout jako prostředník. V žádném případě bych ale neměl jen pasivně přihlížet, jak atmosféra houstne.

Zůstat v jedovatém klimatu sám čistý, a přece zachovat kolegialitu a loajalitu k ostatním, není vůbec jednoduché. Přesto důvěřuji v moc dobra. Přinejmenším se ke mně budou kolegové chovat jinak. Většina lidí má v sobě zábrany. Když se k nim někdo chová slušně, málokdy s ním jednají nefér. Můžu se však ve svém jednání a názorech cítit sám. Potom je zapotřebí silné víry a pevné naděje, že setba kolegiality a loajality, kterou jsem zasel, vzejde i na vyprahlém poli mého pracoviště. Je zapotřebí stálosti a vytrvalosti, abych si dokázal své názory uhájit i v konfliktech, které mě každodenně zaplavují.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Anselm Grün

Modlitba za ty kdo mají odpovědnost za společnost a stát(y)

(23. 5. 2019) V pátek se také v Česku otevřou volební místnosti pro volby do Evropského parlamentu. Můžete se připojit například...

Noc kostelů

Noc kostelů
(23. 5. 2019) V pátek 24. května 2019 večer se na mnoha místech koná Noc kostelů

Emil Kapaun (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2019) Působil tam, kde smrt byla lepší než život...

Boj italského misionáře s čínskými těžaři zlata v Africe

(15. 5. 2019) Divoká těžba čínských společností plundruje krajinu a ožebračuje beztak chudé a občanskou válkou zbídačené obyvatelstvo...

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(14. 5. 2019) 15. květen je od roku 1994 ustanoven jako Mezinárodní den rodiny. Texty k tématu: rodina (v katalogu), rodina (v...

ABSOLVENTI NEJEN VYSOKÝCH ŠKOL SE POČTVRTÉ SETKAJÍ NA VELEHRADĚ

(13. 5. 2019) Čtvrtý ročník akce Absolventský Velehrad se uskuteční v termínu 17.–19. května 2019. Myšlenka setkání navazuje na...